Kingsmead Book Fair: Rekordní návštěvnost dává naději, že hluboké čtení v digitálním světě nevymizí

Čtrnáctý ročník knižního veletrhu Kingsmead, pořádaný ve spolupráci se Standard Bank, se konal minulý víkend a zanechal v návštěvnících hluboké zamyšlení nad budoucností čtení.

Čtrnáctý ročník knižního veletrhu Kingsmead, pořádaný ve spolupráci se Standard Bank, se konal minulý víkend a zanechal v návštěvnících hluboké zamyšlení nad budoucností čtení. Akce, která vyzařovala známou vřelost s pomalu procházejícími čtenáři mezi stánky, stoly plnými knih a vůní papíru a kávy, se stala místem pro diskuse o politice, paměti a literatuře.

Navzdory obavám ze změn čtenářských návyků letošní ročník přinesl naději. Ředitelka veletrhu Alex Bouche potvrdila rekordní počet návštěvníků a zvýšenou účast na jednotlivých sekcích, což je pozitivní zpráva. Velmi dobře se dařilo i dětskému programu, kde autoři s radostí komunikovali s mladým publikem.

Pod povrchem této krásy se však skrývala tichá úzkost. Jeden z návštěvníků přiznal, že si nepamatuje, kdy naposledy vstoupil do knihkupectví. Zážitek z veletrhu pro něj byl téměř nostalgický, jako návrat k něčemu, co ho kdysi formovalo, ale postupně se vytratilo z jeho každodenního života. „Tištěná kniha je vážný závazek,“ řekl, zatímco listoval knihou. „Něco, co naše generace nemá ráda.“

Čtení vyžaduje závazek, schopnost posedět v klidu dostatečně dlouho, aby se rozvinula představivost, a ochotu setkat se s autorem na půli cesty. V dnešní době lidé raději konzumují 30 sekund obsahu než hodiny s knihou. Algoritmy odměňují okamžitost, pozornost se zkracuje a vše soutěží s nekonečným scrollováním.

K rozhovoru se nečekaně připojila jedna ze školních uklízeček, která veletrh sleduje už léta. „Byla jsem tu velmi dlouho,“ řekla. „Viděla jsem, jak plná tato akce bývala. Lidé už tolik nechodí a to mě opravdu trápí.“ Její pozorování bylo velmi uzemňující, protože nepocházelo od vydavatelů obávajících se o prodeje, ale od někoho, kdo tiše sledoval příchody a odchody lidí v průběhu let. „Lidé raději sedí doma před televizí, než aby si užili dobrý den s knihami a konverzací,“ dodala. „Někdy se opravdu bojím.“

I když lidé neustále čtou – titulky, tweety, zprávy, e-maily – hluboké čtení se zdá být ohroženo. Ten druh čtení, kde člověk sedí s nepohodlím, kde se protahuje představivost, kde ticho je součástí zážitku a kde se autorovi dovolí pomalu rozvinout argument, vzpomínku nebo svět bez přerušení notifikacemi. Prostory jako Kingsmead Book Fair nám připomínají, že čtení není jen o informacích. Je o přítomnosti, o setkávání, o rozhovorech, které pokračují dlouho po skončení akce.

Proto je třeba tyto platformy chránit. Ne proto, že jsou staromódní, ani proto, že by je měla zachovat jen nostalgie, ale proto, že nabízejí něco, co společnost zoufale potřebuje: pomalost, zvídavost a skutečnou angažovanost.