Nejbohatší Ukrajinec Rinat Achmetov: ‚Byl jsem pět vteřin od smrti.‘ O Šachtaru Doněck a vzdoru proti Rusku

Rinat Achmetov, nejbohatší muž Ukrajiny a majitel fotbalového klubu Šachtar Doněck, poskytl vzácný rozhovor, ve kterém se ohlíží za třiceti lety svého působení v čele klubu a hovoří o dopadech ruské invaze na Ukrajinu.

Rinat Achmetov, nejbohatší muž Ukrajiny a majitel fotbalového klubu Šachtar Doněck, poskytl vzácný rozhovor, ve kterém se ohlíží za třiceti lety svého působení v čele klubu a hovoří o dopadech ruské invaze na Ukrajinu. Rozhovor se uskutečnil v Kyjevě den po jednom z nejintenzivnějších ruských náletů na město, což podtrhuje neustálou hrozbu, které země čelí.

Achmetov, jehož majetek a vliv se rozprostírá po celé zemi, včetně oceláren Azovstal, které se v roce 2022 staly symbolem ukrajinské odolnosti, zdůrazňuje, že Šachtar Doněck byl vždy pro-ukrajinský a vlastenecký klub. Od roku 2014, kdy Rusko vstoupilo do regionu Donbas, byl klub nucen opustit svůj domov, ale stal se silným ambasadorem Ukrajiny ve světě, bojujícím za nezávislost, svobodu a suverenitu. Achmetov sdílí své vzpomínky na dětství v Doněcku, kdy snil o tom, že se stane fotbalistou, a popisuje svou vášeň pro klub jako něco, co mu „vytrhne srdce bez anestezie“, pokud by mu fotbal vzali.

Achmetov se stal prezidentem Šachtaru v roce 1996 za tragických okolností, poté co jeho předchůdce a blízký přítel Akhat Bragin zemřel při explozi na stadionu. Achmetov sám byl tehdy jen „pět vteřin od smrti“. Klub byl v té době v obtížné situaci, zaostával za Dynamem Kyjev a hráči vydělávali minimální mzdy. Achmetov si stanovil ambiciózní cíl vyhrát mistrovství, což mnozí považovali za šílenství. Svůj podnikatelský úspěch, který začal obchodováním s koksem a uhlím po rozpadu Sovětského svazu, přenesl i do fotbalu, investoval a motivoval lidi. Změnil zažité pořádky angažováním zahraničních trenérů, jako byli Nevio Scala a Mircea Lucescu, kteří přivedli klub k historickým úspěchům, včetně prvního titulu v roce 2002 a vítězství v Poháru UEFA v roce 2009. Achmetov s Lucescuem sdílel radost i bolest, což vedlo k zisku 22 trofejí během 12 let.

Po ruské invazi v roce 2014 Achmetov slíbil, že se nevrátí na žádný zápas, dokud se Šachtar nevrátí na svou milovanou Donbas Arenu. Tento slib porušil až nedávno, když se zúčastnil čtvrtfinále Konferenční ligy po smrti Mircey Lucesca. Popisuje žalostný stav okupovaného Donbasu a Donbas Areny a zdůrazňuje, že šťastný Doněck a Donbas mohou být pouze součástí sjednocené Ukrajiny. Vzpomíná také na svou návštěvu Mariupolu těsně před invazí v roce 2022 a na hrdinný odpor obránců Azovstalu, které podporuje prostřednictvím projektu „Srdce Azovstalu“.

Achmetov se vyjadřuje k otázkám své loajality a zdůrazňuje, že vždy jednal transparentně a jeho nejdůležitějším přáním byla sjednocená, svobodná, demokratická a prosperující Ukrajina, člen EU. Potvrzuje, že zůstal na Ukrajině i po zahájení plnohodnotné invaze a pomáhá armádě i civilistům. Chválí prezidenta Zelenského za jeho odvahu a odolnost. Achmetov vidí tři klíčové body pro budoucí mír: spravedlivý mír s návratem k hranicím z roku 1991 a reparacemi od Ruska, trvalý mír vedoucí ke svobodné a demokratické Ukrajině, a odmítnutí falešného míru. Je optimistický ohledně posunu k trvalému míru a věří, že Rusko nemá důvod pokračovat ve válce. Kritizuje také FIFA a jejího prezidenta Gianniho Infantina za nedostatečnou podporu a vyzývá ho k návštěvě Ukrajiny, aby si uvědomil utrpení lidí.