Překvapivý objev: Vznik mnohobuněčného života neřídí jen geny, ale i fyzikální zákony

Jak se život dokázal posunout od jednobuněčných organismů k organizovaným mnohobuněčným formám? A jak je možné, že geneticky identické buňky opakují tento proces pokaždé, když se začne formovat embryo?

Mnoho našich každodenních činností, od reakce na pípnutí telefonu po sáhnutí po svačině, začíná jako vědomá volba a postupně se stává téměř automatickou. Nová studie z Johns Hopkins University, publikovaná v časopise Nature Communications, nyní naznačuje, že tento přechod k automatickému chování nemusí vždy probíhat pomalu.

Vědci dlouho věřili, že návyky se objevují postupně po dlouhých obdobích opakovaného chování. Výzkum však ukazuje, že přechod k návykovému jednání nastává rychleji, než se dříve předpokládalo. Práce také naznačuje, že konkrétní oblast mozku může hrát klíčovou roli v tomto přechodu – což je objev, který by mohl ukázat cesty, jak měnit zakořeněné návyky.

„Více než 100 let se teorie o tom, jak se návyky tvoří, opírala o postupné posilování a opakování: Uděláte dostatek opakování a pomalu, v průběhu času, si mozek začne uvědomovat, že už o tom nemusí přemýšlet,“ uvedl Kishore V. Kuchibhotla, hlavní autor studie a neurovědec, který studuje učení u lidí a zvířat. Důvodem, proč vědci tento proces považovali za postupný, je podle něj způsob, jakým byl studován.

Tradiční výzkumné studie často používaly odměny k motivaci zvířat k učení a plnění úkolů. Jakmile se zvířata úkol naučila, byl jim dán volný přístup k odměně a nasytila se. Když se vrátila k úkolu, zvíře zaměřené na cíl by obvykle přestalo úkol plnit, protože už odměnu nevyhledávalo. Naproti tomu návykové zvíře by úkol plnilo automaticky, bez ohledu na to, zda odměnu potřebovalo. Tento tradiční přístup vyžadoval testování v konkrétních časových bodech, což neumožňovalo sledovat, kdy k přechodu na návyk skutečně došlo, a vedlo k předpokladu, že proces je postupný.

Kuchibhotla a jeho výzkumný tým navrhli novou metodu, která se více blížila každodenní motivaci. Lidé nepijí jen proto, že mají žízeň. Mohou sáhnout po perlivé vodě nebo oblíbeném nápoji jednoduše proto, že je lákavější než obyčejná voda. „V podstatě jsme je motivovali něčím jiným – chuťovou preferencí,“ dodal Kuchibhotla. Tento nový přístup otevírá dveře k lepšímu pochopení mechanismů tvorby návyků a potenciálně i k efektivnějším strategiím pro jejich změnu.