Proč se Evropa jen pomalu posouvá k udržitelnému jídlu? Vědci odhalili pět hlavních překážek

Evropský zemědělsko-potravinářský systém čelí značnému tlaku. Klimatické změny přinášejí sucha a záplavy, zatímco zemědělství zatěžuje přírodu a životní prostředí. Nemoci související se stravou navíc stále více zatěžují zdravotnické systémy.

Evropský zemědělsko-potravinářský systém čelí značnému tlaku. Klimatické změny přinášejí sucha a záplavy, zatímco zemědělství zatěžuje přírodu a životní prostředí. Nemoci související se stravou navíc stále více zatěžují zdravotnické systémy. Od zemědělství se přitom očekává, že bude dodávat cenově dostupné potraviny, přispívat k ochraně klimatu a biodiverzity, zajišťovat potravinovou bezpečnost a zároveň udržovat konkurenceschopnost na globálním trhu.

Na papíře jsou ambice vysoké. Zelená dohoda EU a národní klimatické plány členských států směřují k rozsáhlé transformaci. V praxi je však pokrok velmi pomalý a mnoho stejných problémů přetrvává rok co rok. Tento paradox je ústředním bodem nového článku v časopise Nature Food, který vznikl ve spolupráci Jørgena E. Olesena z Aarhus University, Barta de Steenhuijsena Piterse z Wageningen University & Research a Sophie Nicklaus z Národního výzkumného ústavu pro zemědělství, potraviny a životní prostředí (INRAE) spolu s výzkumníky z řady evropských univerzit a výzkumných institucí.

„Existuje široká shoda, že evropské zásobování potravinami se musí změnit. Regulační rámce jsou však velmi konzervativní, což znamená, že změny probíhají příliš pomalu. Toto napětí jsme se snažili v této studii pochopit,“ říká Nicklaus. Výzkumníci používají koncept „uzamčení“ (lock-ins) k vysvětlení, proč transformace opakovaně naráží na překážky. Jedná se o samoposilující mechanismy, které Evropu drží v konkrétních způsobech výroby, regulace a spotřeby potravin, i když existují silné argumenty pro změnu kurzu. Problémem není nedostatek znalostí nebo ochoty jednotlivých aktérů, ale spíše rámce, ve kterých působí, kde pobídky, regulace, tržní struktury a zvyky táhnou různými směry a udržují současné systémy.

Výzkumný tým identifikoval pět hlavních „uzamčení“, která společně zpomalují transformaci potravinového systému EU:

1. **Roztříštěná politika a nedostatečná koordinace:** Základním problémem je, že evropský potravinový sektor je regulován po částech. EU má společnou zemědělskou politiku, ale strava, zdraví, životní prostředí, obchod a spotřeba jsou často řešeny v oddělených politických oblastech. To vede k tomu, že se politická opatření mohou vzájemně rušit. Například dotační schéma může podporovat vysokou produkci, zatímco zdravotnické úřady současně doporučují sníženou spotřebu určitých potravin. Klimatické a environmentální cíle se tak mohou střetávat s krátkodobými ekonomickými prioritami.

2. **Těžko měnitelné chování a stravovací návyky:** Ve velké části Evropy se strava vyznačuje vysokou spotřebou živočišných a nezdravých potravin. To má dopady na klima, životní prostředí a veřejné zdraví. I když spotřebitelé chtějí jíst zdravěji a udržitelněji, změna návyků je obtížná. Důležitou roli hraje cena, kultura, dostupnost, marketing a sociální normy.