Yale studie mění pohled na tělo: Orgány si tvoří vlastní nervový systém a komunikují s mozkem

Nová studie z Yale University odhaluje, že hlavní orgánové systémy v těle nejsou jen pasivní struktury řízené mozkem, ale aktivně se podílejí na kontrole svých vlastních funkcí.

Nová studie z Yale University odhaluje, že hlavní orgánové systémy v těle nejsou jen pasivní struktury řízené mozkem, ale aktivně se podílejí na kontrole svých vlastních funkcí. Tým vědců pod vedením Rui Changa v časopise Nature ukázal, jak si orgány vyvíjejí a udržují vlastní nervové obvody, které pak obousměrně komunikují s mozkem.

Tyto objevy přinášejí nové pochopení toho, jak tělo a mozek komunikují prostřednictvím sítí neuronů zabudovaných uvnitř orgánů. Tyto „orgánové vnitřní nervové systémy“ (OINS) tvoří jakési mini-nervové systémy, které pomáhají řídit klíčové funkce, jako je trávení, srdeční rytmus, dýchání, sekrece inzulínu a imunitní reakce. Problémy v těchto mini-systémech mohou přispívat k nemocem, jako je Parkinsonova choroba, autonomní poruchy a zánětlivá onemocnění.

Vědci pracovali s neurony ze srdce, plic, slinivky břišní a střev a zjistili, že tyto orgány aktivně pomáhají budovat a formovat své vlastní vnitřní nervové systémy již v raném vývoji. Ačkoli tyto vznikající neurony přicházejí se základním plánem, nejsou na autopilota. Samotné orgány pomáhají určovat, jak neurony postupují a organizují se do systémů. Klíčovým objevem bylo, že nervové buňky v různých orgánech se organizují odlišně v závislosti na jejich migraci během embryonálního vývoje. Například neurony ve střevě a slinivce se široce šíří po celém orgánu, zatímco neurony srdce a plic zůstávají shromážděné v těsných skupinách. Okolní prostředí uvnitř orgánu také hraje významnou roli ve vývoji a má schopnost měnit identitu neuronů. Srdeční tkáň například dokázala přeprogramovat střevní neurony tak, aby se chovaly spíše jako srdeční neurony.

Ačkoli je klinické využití těchto zjištění zatím daleko, jedním z velmi slibných potenciálních směrů je možnost přeměny buněk z jednoho orgánu na buňky v jiných orgánech. To by mohlo mít zásadní význam pro pacienty trpící chorobami specifických orgánů.