Vědci odhalují, jak kabely větrných farem na moři ovlivňují žraloky a rejnoky: Rizika i nečekaná útočiště

Rychlé rozšiřování větrných farem na moři v rámci globálního přechodu na obnovitelné zdroje energie vede vědce ke zkoumání, jak tyto rozsáhlé mořské infrastruktury ovlivňují podmořské ekosystémy.

Rychlé rozšiřování větrných farem na moři v rámci globálního přechodu na obnovitelné zdroje energie vede vědce ke zkoumání, jak tyto rozsáhlé mořské infrastruktury ovlivňují podmořské ekosystémy. Výzkum z Wageningen University & Research v Nizozemsku naznačuje, že větrné elektrárny na moři mohou pro žraloky a rejnoky, souhrnně známé jako paryby (Elasmobranchii), přinášet jak rizika, tak i potenciální přínosy. Tyto druhy jsou totiž vysoce citlivé na elektromagnetická pole (EMF).

Šestiletý projekt „Elasmopower“ se zaměřil na to, jak elektromagnetická pole z podmořských napájecích kabelů větrných farem ovlivňují žraloky a rejnoky žijící u dna. Tyto druhy se spoléhají na přirozená elektrická a magnetická pole pro klíčové chování, jako je navigace, detekce kořisti, využívání stanovišť a dálkové přesuny, zejména v prostředích s nízkou viditelností. Paryby mají specializované elektroreceptory zvané Lorenziniho ampule, které dokáží detekovat i extrémně slabá EMF z kořisti, predátorů, pohybu vody a geomagnetického pole Země. Tento systém je zásadní pro lov a orientaci, což z nich činí obzvláště relevantní skupinu pro studium expozice EMF z offshore energetické infrastruktury.

Vědci kombinovali dlouhodobá terénní měření s laboratorními experimenty. Dva evropské druhy – máčka skvrnitá (Scyliorhinus canicula) a rejnok ostnatý (Raja clavata) – byly vystaveny úrovním EMF podobným těm v blízkosti provozních kabelů. Reakce byly testovány u embryí, juvenilních i dospělých jedinců, aby se zachytily rozdíly v životních fázích. Zjistilo se, že reakce se lišily podle druhu a vývojového stadia, přičemž některé skupiny se jevily citlivější než jiné. Například embrya rejnoka ostnatého vystavená EMF podobným těm z kabelů se stala během vývoje aktivnější. Vědci naznačují, že by to mohlo zvýšit jejich viditelnost pro predátory v přirozeném prostředí. Nebyly však pozorovány žádné rozdíly v úspěšnosti líhnutí, růstu nebo době vývoje, což naznačuje, že za experimentálních podmínek nedošlo k jasnému dlouhodobému fyziologickému poškození.

Dospělé máčky skvrnité nevykazovaly silné přitahování ani vyhýbání se střídavým elektrickým polím (AC), která se typicky používají uvnitř větrných farem. Pod stejnosměrnými elektrickými poli (DC), používanými pro dálkový přenos, však došlo k jemným změnám, včetně snížené aktivity a o 25 % rychlejších přechodů v pohybu. Pokud žraloci opakovaně snižují svou aktivitu při každém setkání s kabelem, mohlo by to zkrátit čas, který mohou věnovat ekologicky důležitým činnostem, jako je hledání potravy nebo partnera. Výzkumníci také provedli průzkumy environmentální DNA (eDNA) v okolí nizozemských větrných farem v Severním moři, které odhalily přítomnost pěti druhů žraloků a rejnoků, nejčastěji rejnoka ostnatého.