V Saharské poušti objeven úlomek ztracené planety: Měla velikost Měsíce a mění pohled na vznik Sluneční soustavy

Vědci objevili v Saharské poušti úlomek meteoritu, který podle všeho pochází z dávno ztracené planety, jež obíhala kolem mladého Slunce před miliardami let.

Vědci objevili v Saharské poušti úlomek meteoritu, který podle všeho pochází z dávno ztracené planety, jež obíhala kolem mladého Slunce před miliardami let. Tento objev, detailně popsaný v časopise Earth and Planetary Science Letters, naznačuje existenci zcela odlišné třídy planet v rané fázi Sluneční soustavy, což zásadně mění naše chápání planetární formace.

Sluneční soustava se začala formovat přibližně před 4,6 miliardami let z kolabujícího oblaku mezihvězdného plynu. Rané roky našeho hvězdného systému jsou stále zahaleny tajemstvím, ale studiem meteoritů, které dopadly na Zemi, získávají vědci cenné stopy. Konkrétně analyzovali zhruba půlkilový meteorit nazvaný Northwest Africa (NWA) 12774, objevený v Saharské poušti v roce 2019. Jedná se o angrite, jeden z nejvzácnějších typů meteoritů, o kterých se předpokládá, že se zformovaly jen miliony let po vzniku Sluneční soustavy.

Meteorit NWA 12774 obsahuje pouze stopy oxidu křemičitého, který je dnes hojnou složkou kamenných planet. Tým Aarona Bella z University of Colorado, Boulder, zjistil, že obsahuje minerální krystal zvaný klinopyroxen, bohatý na hliník. To naznačuje, že se musel zformovat pod obrovským tlakem, pravděpodobně pohřben stovky kilometrů pod povrchem. Přesto si krystaly zachovaly ostré hrany, což by se v takových hloubkách ztratilo. To vede k závěru, že se zformoval ve velmi velkém tělese, ale relativně blízko povrchu.

Podle výpočtů vědců mohlo mít mateřské těleso meteoritu NWA 12774 průměr mezi 1 800 a 3 300 kilometry. Pro srovnání, průměr Měsíce je asi 3 400 kilometrů a Marsu kolem 6 700 kilometrů. „Materiály, které tvořily mateřské těleso angritu, se zásadně liší od složek Země a Marsu,“ uvedl Bell. „Ukazuje to na odlišnou a samostatnou evoluční cestu ve formování planet v rané historii naší Sluneční soustavy.“

Stále zůstává mnoho otázek, například jak toto mateřské těleso zaniklo a rozmetalo své úlomky po Sluneční soustavě, aby se jeden z nich nakonec ocitl v Saharské poušti. Vědci naznačují, že raná planeta se mohla rozpadnout na kusy, z nichž každý později nahromadil dostatek materiálu, aby se z něj staly plně vyvinuté planety, jak je známe dnes. Tento výzkum poskytuje fascinující pohled do nejranějších dnů Sluneční soustavy a naznačuje, že existuje mnoho dalších mateřských těles, která teprve čekají na objevení.