Průlom v léčbě glioblastomu: Vědci objevili, jak zastavit šíření agresivního nádoru mozku

Tým experimentálních onkologů z University of Alberta přináší nové poznatky o šíření glioblastomu, agresivní formy rakoviny mozku, která postihuje čtyři ze 100 000 lidí a má průměrnou dobu přežití 12 až 18 měsíců.

Tým experimentálních onkologů z University of Alberta přináší nové poznatky o šíření glioblastomu, agresivní formy rakoviny mozku, která postihuje čtyři ze 100 000 lidí a má průměrnou dobu přežití 12 až 18 měsíců. Jejich nedávno publikovaný výzkum identifikuje potenciální cíl léčby, který by mohl zpomalit nebo dokonce zastavit invazi nádoru.

Vědci se zaměřili na mechanismus takzvaných nádorových mikrotubulů – dlouhých výběžků, které vytvářejí „vláknitou síť“ usnadňující rychlou invazi glioblastomových buněk do nových oblastí mozku. Tyto mikrotubuly jsou spojovány s odolností nádoru vůči radioterapii a chemoterapii. Klíčovou roli v jejich tvorbě hraje protein FABP7, který je normálně přítomen během vývoje mozku a pomáhá nervovým kmenovým buňkám vytvářet sítě pro migraci neuronálních buněk. V glioblastomech je však FABP7 nadměrně exprimován, což umožňuje rakovinným buňkám zneužít tento mechanismus pro vlastní šíření.

Chemickou inhibicí proteinu FABP7 v buněčných kulturách se týmu podařilo zabránit tvorbě nádorových mikrotubulů, snížit migraci nádoru a zvýšit citlivost na temozolomid, běžně používané chemoterapeutikum. Experimenty na myší s glioblastomem, kterým byl podán inhibitor FABP7, ukázaly výrazné prodloužení doby přežití ve srovnání s kontrolní skupinou. Tyto výsledky naznačují, že inhibice FABP7 má potenciál zlepšit klinické výsledky u pacientů s glioblastomem.

Laboratoř nyní pokračuje ve výzkumu a zkoumá, zda může být inhibice FABP7 účinná v kombinaci se standardními léčebnými postupy, jako je temozolomid nebo radioterapie, u větší skupiny myší. Tento objev představuje významný krok vpřed v pochopení a potenciální léčbě jednoho z nejagresivnějších typů rakoviny mozku.