Vědci objevili „Rosettskou desku“ pro tajemné rádiové signály z vesmíru a odhalili jejich původ

Astronomové po léta tápali nad záhadnými opakujícími se rádiovými signály z vesmíru, známými jako dlouhodobé přechodné rádiové signály (LPT). Těchto podivných zdrojů bylo dosud objeveno jen asi dvanáct a jejich přesný původ zůstával nejasný.

Astronomové po léta tápali nad záhadnými opakujícími se rádiovými signály z vesmíru, známými jako dlouhodobé přechodné rádiové signály (LPT). Těchto podivných zdrojů bylo dosud objeveno jen asi dvanáct a jejich přesný původ zůstával nejasný. Nová studie publikovaná v časopise Nature Astronomy však přináší průlomový objev, který by mohl tuto záhadu rozluštit.

Vědci identifikovali nový zdroj, nazvaný ASKAP J1745, který produkuje opakující se rádiové i rentgenové záblesky s každou oběžnou dráhou. Na rozdíl od většiny ostatních LPT, u ASKAP J1745 se podařilo zjistit jeho podstatu. Díky pozorování v různých vlnových délkách – rádiových, rentgenových a optických – získali astronomové komplexní data, která přirovnávají k Rosettské desce. Ta kdysi pomohla rozluštit starověké egyptské hieroglyfy a nyní tato nová data pomohou dešifrovat původ všech dlouhodobých přechodných rádiových signálů.

Zpočátku se předpokládalo, že LPT jsou velmi pomalu rotující neutronové hvězdy, neboli pulsary. Tyto objekty jsou hustá jádra zbylá po supernovách masivních hvězd. Nicméně, pulsary by při tak pomalé rotaci neměly produkovat rádiové záření. Proto se pozornost obrátila k teoriím zahrnujícím bílé trpaslíky – pomalu chladnoucí mrtvá jádra méně hmotných hvězd. Nedávno byly některé LPT objeveny v binárních systémech s bílým trpaslíkem a méně hmotnou červenou trpasličí hvězdou.

ASKAP J1745 byl identifikován jako „kataklyzmická proměnná“ – systém dvou hvězd, kde bílý trpaslík obíhá dostatečně blízko druhé hvězdy, aby z ní přitahoval materiál. Rentgenové záření v těchto systémech pravděpodobně pochází z materiálu, který se zahřívá při dopadu na bílého trpaslíka. Jasné rádiové záblesky byly větší záhadou, ale znalost, že jde o akreční binární systém, pomohla vědcům pochopit, že jsou způsobeny interakcí energetických částic se silnými magnetickými poli obou hvězd.

Tento objev je jedinečný množstvím informací získaných v různých vlnových délkách. ASKAP J1745 je prvním dlouhodobým přechodným rádiovým signálem, který vykazuje známky akrece napříč celým světelným spektrem. Proud nabitého materiálu je klíčovou složkou pro vznik rádiového záření, které z těchto systémů detekujeme. Zkoumání mechanismu, který produkuje tyto rádiové záblesky, poskytuje astronomům novou „laboratoř“ pro studium extrémní fyziky, jako jsou plazmové toky a magnetická pole v podmínkách, které nelze na Zemi replikovat. Tento pokrok zásadně posouvá naše chápání vesmírných jevů a otevírá nové cesty pro budoucí výzkum.