Cukr není sám o sobě toxický: Odbornice vysvětluje, proč záleží spíše na celkovém jídelníčku

Označování cukru za „toxický“ je častým mýtem, který se šíří zejména na sociálních sítích. Podle doktorky Emily Leeming, nutriční specialistky z King’s College London, pramení toto přesvědčení z faktu, že se lidé po vyřazení sladkostí cítí lépe.

Označování cukru za „toxický“ je častým mýtem, který se šíří zejména na sociálních sítích. Podle doktorky Emily Leeming, nutriční specialistky z King’s College London, pramení toto přesvědčení z faktu, že se lidé po vyřazení sladkostí cítí lépe. Skutečným důvodem však obvykle není samotná absence cukru, ale to, že vysoce průmyslově zpracované potraviny v jídelníčku nahradí kvalitní a celistvé suroviny.

Kontrolované studie naznačují, že pokud zůstane celkový příjem kalorií stejný, strava s vyšším obsahem cukru nemusí nutně zhoršovat hubnutí, metabolismus ani klíčové zdravotní ukazatele. Ačkoliv jednostranná strava bohatá na cukr není nutričně ideální, protože v ní často chybí ovoce, zelenina a celozrnné výrobky, cukr sám o sobě v tomto kontextu přímo neškodí.

Důvodem špatné pověsti cukru je především jeho spojitost s nadbytečným příjmem energie. Pokud člověk konzumuje více kalorií, než spotřebuje, může to vést ke zvýšení zánětlivých markerů v těle. Dlouhodobě zvýšená hladina cukru v krvi navíc podporuje tvorbu látek zvaných AGEs, které souvisejí se stárnutím a rozvojem různých onemocnění. Pro zdraví je tedy riziková spíše chronicky zvýšená hladina krevního cukru než jeho občasná konzumace.

Zásadní je také rozlišovat mezi různými zdroji sladké chuti. Odborná doporučení radí omezit takzvané volné cukry, které se přidávají do cukrovinek a sušenek nebo se přirozeně vyskytují v ovocných šťávách, na maximálně 30 gramů denně. Naopak cukr obsažený v celém ovoci se do tohoto limitu nepočítá. V ovoci je totiž vázán v buněčné struktuře a tělo ho přijímá společně s vlákninou a cennými mikroživinami, které jeho zpracování v organismu ovlivňují.

Co to znamená pro Česko

Doporučení omezit příjem volných cukrů na přibližně 30 gramů denně odpovídá i výživovým standardům uplatňovaným v České republice. Vzhledem k vysokému výskytu civilizačních chorob v tuzemské populaci je důraz na rozlišování mezi průmyslově zpracovanými sladkostmi a přirozeným cukrem v ovoci klíčovým prvkem prevence.