Zážitky blízké smrti nejsou porucha: Lékaři je nově validují a pomáhají pacientům s integrací

Mnoho lidí, kteří prožijí zážitek blízké smrti (NDE), popisuje silný pocit sounáležitosti nebo návratu „domů“, často spojený s hlubokým pocitem splynutí se vším.

Mnoho lidí, kteří prožijí zážitek blízké smrti (NDE), popisuje silný pocit sounáležitosti nebo návratu „domů“, často spojený s hlubokým pocitem splynutí se vším. Lékaři a zdravotníci se k těmto zkušenostem dříve stavěli skepticky, ale nový přístup zdůrazňuje jejich validaci a podporu pacientů.

Tyto zážitky by neměly být vnímány jako porucha nebo duševní nestabilita, neboť často vedou k pozitivním změnám v duševním zdraví, jako je zvýšený smysl života, snížený strach ze smrti a posílená prosociálnost. Pacientsky orientované a na důkazech založené přístupy naznačují, že zdravotníci by měli tyto zkušenosti prozkoumávat s otevřeností a bez odsuzování. Odmítavý postoj může být pro pacienty traumatizující.

NDE často zahrnují vnímání posmrtného života a mimotělní zážitky. Klíčovým prvkem je pocit rozpuštění ega. Lidé často vnímají zastavení času a prožívají intenzivní, vylepšené vzpomínky, které zahrnují i pocity ostatních. Mnozí dosáhnou „bodu, odkud není návratu“, jako je tunel nebo most. NDE jsou hodnoceny pomocí Greysonovy škály a vykazují podobnosti s alterovanými stavy vědomí vyvolanými psychedeliky, jako je DMT. Pochopení této podobnosti pomáhá lékařům zajistit psychologickou bezpečnost a integraci NDE, podobně jako u psychedelické terapie, kde je důležitá podpora před, během a po sezení.

Někdy jsou hlášeny mimotělní zážitky s ověřitelným vnímáním, kdy pacient popíše něco, co nemohl vidět v bezvědomí. Kniha „The Self Does Not Die“ (2023) shromažďuje přes 100 takových případů, například popis mince na vysokém monitoru nebo sériového čísla na respirátoru, které byly následně potvrzeny. Studie AWAreness during Resuscitation (AWARE) také zaznamenala případy vizuálního vnímání, které odpovídaly skutečným událostem, což zpochybňuje jejich halucinatorní povahu.

Studium veridického vnímání v NDE čelí metodologickým výzvám, například ve studii AWARE, kde byly umístěny značky na vysokých místech, ale jen málo pacientů přežilo a bylo schopno podat zprávu. Nově se vyvíjí škála pro kvantifikaci přesnosti vnímání. Lékaři by měli prioritizovat péči o pacienta, normalizovat rozhovor o NDE, informovat je o běžnosti těchto zážitků a propojit je s podpůrnými skupinami. Cílem je posílit terapeutické spojenectví, které je klíčové jak pro podporu pacientů, tak pro smysluplný vědecký výzkum.