Mezinárodní právo jasně ukazuje: OSN klimatický proces musí zvýšit ambice pro udržení 1,5 °C

V diskusích o klimatickém procesu OSN se v poslední době často skloňuje slovo „implementace“. Hostitelská země loňského summitu COP30, Brazílie, dokonce navrhla, aby se jednalo o „implementační COP“.

V diskusích o klimatickém procesu OSN se v poslední době často skloňuje slovo „implementace“. Hostitelská země loňského summitu COP30, Brazílie, dokonce navrhla, aby se jednalo o „implementační COP“. Panuje však riziko, že se tento pojem vykládá chybně – jako pouhé plnění již daných slibů a cílů, namísto jejich zvyšování, což je přitom naléhavě nutné.

Tento výklad je zásadně mylný. Pařížská dohoda ve svém článku 4 jasně stanoví, že smluvní strany (země) „budou připravovat, sdělovat a udržovat po sobě jdoucí národně stanovené příspěvky“ (NDC) a že každý nový NDC „bude představovat pokrok“ oproti předchozímu a „bude odrážet jeho nejvyšší možnou ambici“. Pravidelné zvyšování ambicí je tedy ústředním prvkem implementace Pařížské dohody, nikoli jen dodržování stávajících závazků. V roce 2021 a 2022 navíc vlády prostřednictvím Rady OSN pro lidská práva a Valného shromáždění OSN prohlásily, že právo na zdravé životní prostředí je univerzálním lidským právem, což dále posiluje povinnost snižovat emise rychleji a efektivněji.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) loni potvrdil, že limit 1,5 °C je primárním limitem Pařížské dohody a představuje právně závazný cíl. Upřesnil, že státy mají závazky nejen podle úmluvy OSN o změně klimatu, ale také podle zvykového mezinárodního práva, práva v oblasti lidských práv a mořského práva. Valné shromáždění OSN toto rozhodnutí podpořilo drtivou většinou 141 hlasů pro a pouze osmi proti.

Navzdory těmto závazkům většina vlád neprojevuje potřebnou ambici. Padesát dva zemí dosud nepředložilo své třetí NDC s cíli snižování emisí pro rok 2035, ačkoli tak měly učinit před více než rokem. Mnoho předložených NDC navíc výrazně zaostává za požadavky; například Indonésie, Rusko a Saúdská Arábie by se svou úrovní ambicí, pokud by se odrazila globálně, přispěly k oteplení o nejméně 4 °C. Analýzy ukazují, že pokud by země pouze implementovaly svou současnou úroveň ambicí do roku 2035, svět by se do roku 2100 oteplil o 2,6 °C nad předindustriální úroveň, což je vážný scénář.

Existuje však i jiná cesta. Pokud by země realizovaly politiky v souladu se svými nejvyššími možnými ambicemi, můžeme omezit překročení hranice 1,5 °C na přibližně 0,2 °C, zastavit globální oteplování během 25 let a snížit ho na přibližně 1,2 °C do konce století. Přechod na ekonomiku poháněnou čistou elektřinou navíc posiluje energetickou bezpečnost, snižuje náklady na energii a pomáhá vyhnout se geopolitickému vydírání a nátlaku spojenému se závislostí na dovozu fosilních paliv.

Vlády si kolektivně uvědomují potřebu zvýšit ambice. Klíčovou roli v tom hraje klimatický proces OSN, který slouží jako hlavní fórum pro shromažďování a kde jsou vlády každoročně na vysoké politické úrovni volány k odpovědnosti. Je nezbytné zaměřit se na zvyšování ambicí. I když je plnění stávajících slibů naprosto nezbytné – například ztrojnásobení kapacity obnovitelných zdrojů energie, zdvojnásobení tempa zlepšování energetické účinnosti a výrazné snížení emisí metanu – je třeba ambice naléhavě posílit. Nejde o volbu „buď, anebo“: „implementace“ musí zahrnovat „zvyšování ambicí“. Klimatická věda, mezinárodní právo, klimatická spravedlnost a potřeby společností nejvíce zasažených změnou klimatu nic menšího nevyžadují.