Záhadný pohřeb z doby železné ve Skotsku: Odstranění mozku odhaluje překvapivé rodinné vazby

Identifikace pohřebních praktik v Británii z doby železné (přibližně 800 př. n. l. – 43 n. l.) je často obtížná kvůli špatnému dochování lidských ostatků. Severozápadní Skotsko však představuje výjimku, neboť tamní environmentální podmínky podporují zachování kostí.

Identifikace pohřebních praktik v Británii z doby železné (přibližně 800 př. n. l. – 43 n. l.) je často obtížná kvůli špatnému dochování lidských ostatků. Severozápadní Skotsko však představuje výjimku, neboť tamní environmentální podmínky podporují zachování kostí. Tým britských a amerických vědců využil této skutečnosti a prozkoumal dva jedince – dospělou ženu a dospívajícího muže – pohřbené v nízké kamenné mohyle u jezera Loch Borralie v Sutherlandu, na severozápadním cípu skotské pevniny.

Výzkumníci použili multidisciplinární přístup, který kombinoval osteologii s izotopovou analýzou a analýzou starověké DNA, aby získali komplexní obraz o životech a vztazích těchto jedinců. Zjištění, publikovaná v časopise Antiquity, odhalila fascinující detaily. Osteologické vyšetření prokázalo posmrtnou úpravu kostí. Nejzajímavější bylo, že u dospělé ženy (jedinec 1) byly nalezeny rýhy na vnitřní straně lebky, zatímco její dlouhé kosti (pažní, loketní a stehenní) byly na koncích zbroušeny do ostrých špiček. To naznačuje, že jí byl úmyslně odstraněn mozek a kosti upraveny.

Motivace za tak rozsáhlou manipulací s kosterními pozůstatky jedince 1 je sice obtížně interpretovatelná, ale péče, s jakou byla žena znovu sestavena a uložena do mohyly, naznačuje vysokou úroveň úcty a respektu ze strany její komunity. Izotopová analýza ukázala, že oba jedinci pravděpodobně vyrůstali asi 80 km jihovýchodně od Loch Borralie. Analýza starověké DNA však odhalila, že měli genetické vazby s lidmi z Orknejí (asi 175 km severovýchodně) a Applecrossu (asi 225 km jihozápadně). Zjistilo se také, že oba pohřbení jedinci byli blízce příbuzní, s největší pravděpodobností šlo o sestřenice z matčiny strany, což naznačuje vysokou mobilitu rodinných skupin.

Výzkum ukazuje, že prehistorické námořní komunity se pravidelně pohybovaly podél severního pobřeží a Severních ostrovů Skotska, pravděpodobně v malých skupinách. Tento pohyb umožnil šíření a udržování kulturních praktik a tradic. Kombinace neobvyklých posmrtných úprav s důkazy o rozsáhlé mobilitě tak přidává novou vrstvu k našemu chápání sociálních sítí v prehistorické Británii a naznačuje, že komplexní pohřební tradice byly udržovány na velké vzdálenosti díky propojenosti komunit doby železné. Ačkoli nikdy nebudeme znát jejich skutečné motivace, zacházení s jedincem 1 svědčí o vysoké úrovni péče a pozornosti ze strany žijící komunity a o pokračující interakci mezi živými a mrtvými.