Vědci vytvořili 'měsíční kámen' v laboratoři: Odhaluje tajemství vody na Měsíci

Vědci z Georgia Institute of Technology úspěšně simulovali sluneční vítr v laboratorních podmínkách, aby lépe porozuměli procesu vesmírného zvětrávání měsíčního povrchu.

Vědci z Georgia Institute of Technology úspěšně simulovali sluneční vítr v laboratorních podmínkách, aby lépe porozuměli procesu vesmírného zvětrávání měsíčního povrchu. Tento výzkum, publikovaný v časopise The Planetary Science Journal, nabízí nový pohled na to, jak se povrch Měsíce neustále mění vlivem mikroskopických dopadů a proudu částic ze Slunce.

Po léta vědci využívali data ze senzorů ovlivněná drobnými kovovými částicemi, známými jako nanofázové železo, k odhadu stáří zvětrávání měsíčního povrchu. Nebylo však zcela jasné, který zdroj zvětrávání tyto změny primárně způsobuje. Roshan Trivedi a Advik Vira, výzkumníci z Georgia Tech, vystavili ilmenit, minerál běžně se vyskytující na Zemi i na Měsíci, syntetické verzi slunečního větru. Experiment kontrolovaně vyprodukoval nanofázové železo, což naznačuje, že sluneční vítr hraje zásadní roli při utváření měsíčního povrchu, jak ho pozorujeme dnes.

Tato práce, prováděná v rámci Centra pro výzkum měsíčního prostředí a těkavých látek (CLEVER) při Georgia Tech, které je součástí programu NASA SSERVI, má klíčový význam pro interpretaci dat z dálkového průzkumu Měsíce. Díky pochopení mikroskopických změn povrchu budou vědci schopni přesněji analyzovat dálková měření a nebudou se muset spoléhat pouze na měsíční mise pro získání detailních charakteristik.

Výzkum by mohl také objasnit dlouhotrvající otázku, jak se na Měsíci tvoří voda. Profesorka Phillip First vysvětluje, že sluneční vítr je potenciálním zdrojem, protože protony v něm poskytují vodík pro molekuly H₂O, zatímco kyslík je přítomen v měsíčních minerálech. Vakuová komora v laboratoři Thomase Orlanda umožnila simulovat sluneční vítr a pomocí elektronové mikroskopie s vysokým rozlišením analyzovat vzorky. Tým tak dokázal napodobit účinky tisíců let působení slunečního větru. Kromě tvorby nanofázového železa experimenty vytvořily i drobné dutiny v minerálu, které představují potenciální místa, kde by se vodík ze slunečního větru mohl vázat s kyslíkem a tvořit vodu. Schopnost vědců simulovat širokou škálu stáří expozice a dosáhnout výsledků tak podobných skutečným měsíčním vzorkům je zásadním krokem vpřed v lunárním výzkumu.