Vědci zmapovali podzemní houbové sítě: Jejich délka přesahuje Sluneční soustavu a pohlcují uhlík
PřírodaPod zemí po celém světě se skrývá neuvěřitelných 110 kvadrilionů kilometrů arbuskulárních mykorhizních houbových sítí. Tyto sítě ultra-tenkých vláken by, kdyby byly spojeny do jedné linie, dosáhly téměř miliardkrát vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem.
Pod zemí po celém světě se skrývá neuvěřitelných 110 kvadrilionů kilometrů arbuskulárních mykorhizních houbových sítí. Tyto sítě ultra-tenkých vláken by, kdyby byly spojeny do jedné linie, dosáhly téměř miliardkrát vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem. Vyplývá to z nového výzkumu publikovaného v časopise Science, který poprvé globálně zmapoval tyto rozsáhlé podzemní ekosystémy.
Tyto houbové komunity tvoří úzké symbiotické vztahy s kořeny rostlin, kterým dodávají živiny, jako je fosfor a dusík. Na oplátku získávají uhlík, jehož jedna miliarda tun je ročně těmito sítěmi sekvestrována pod zemí. Kdyby houbové sítě tento uhlík neukládaly, přispíval by k oteplování atmosféry. Až dosud však tyto sítě nebyly globálně zmapovány.
Novou studii vedla organizace SPUN (Society for the Protection of Underground Networks), která byla založena za účelem mapování mykorhizních houbových sítí. Tým využil kombinaci přehledu existující literatury, vzorků půdy z celého světa, strojového učení a laboratorních testů k odhadu distribuce a hmotnosti těchto systémů a k určení míst, kde jsou nejhustší. „Toto je okamžik, kdy jsme od pouhého vědomí existence tohoto systému přešli k tomu, že skutečně víme, kde se nachází, jak je hustý a kde se vyskytoval,“ uvedl Toby Kiers, výkonný ředitel a spoluzakladatel SPUN a spoluautor studie.
Výzkumníci po desetiletí věděli, že arbuskulární mykorhizní houby tvoří intimní symbiotické vztahy s přibližně 80 procenty rostlinných druhů na Zemi a nacházejí se téměř všude, kde rostou rostliny. Rozsah těchto sítí a místa, kde jsou nejhustší, například v travních porostech, a kde naopak mizí, například v zemědělských oblastech, však nebyly dosud dobře pochopeny. Sítě se skládají z hyf, z nichž každá je tenčí než lidský vlas. Tyto živé „trubky“ transportují živiny a uhlík mezi rostlinami a houbami. Díky své délce a tenkosti mohou dosáhnout hlouběji do půdy než kořeny, získávat živiny hluboko pod zemí, kam se rostliny nedostanou, a zároveň ukládat uhlík, kde může za správných podmínek zůstat po dlouhou dobu. „Je to oboustranně výhodné,“ řekl Justin Stewart, evoluční ekolog ze SPUN a hlavní autor studie. „Rostliny lépe rostou a uhlík je stahován. To vše závisí na hustých houbových sítích a aktivních, živých půdách.“
Studie také zjistila, kde jsou tyto sítě nejvíce ohroženy. Hustota houbových sítí na orné půdě je přibližně poloviční oproti divokým ekosystémům. Divoké travní ekosystémy přitom obsahují asi 40 procent celkové biomasy arbuskulárních mykorhizních hub na světě. Tyto travní porosty patří mezi nejméně chráněné ekosystémy na Zemi a jsou přeměňovány na zemědělskou půdu čtyřikrát rychleji než lesy, což představuje potenciální ohrožení těchto sítí a přínosů, které přinášejí rostlinnému životu a ukládání uhlíku.