Vědci zmapovali podzemní houbové sítě: Jejich délka přesahuje Sluneční soustavu a pohlcují uhlík

Pod zemí po celém světě se skrývá neuvěřitelných 110 kvadrilionů kilometrů arbuskulárních mykorhizních houbových sítí. Tyto sítě ultra-tenkých vláken by, kdyby byly spojeny do jedné linie, dosáhly téměř miliardkrát vzdálenosti mezi Zemí a Sluncem.

Hluboko pod zemí po celém světě se skrývá neuvěřitelných 110 biliard kilometrů arbuskulárních mykorhizních houbových sítí. Tyto sítě ultra tenkých vláken, kdyby byly spojeny do jedné linie, by se táhly téměř miliardkrát dál než vzdálenost mezi Zemí a Sluncem, vyplývá z nového výzkumu publikovaného v časopise Science.

Tyto houbové komunity tvoří úzké symbiotické vztahy s kořeny rostlin, kterým dodávají živiny, jako je fosfor a dusík, výměnou za uhlík. Předchozí výzkumy ukázaly, že sítě ročně ukládají pod zem miliardu tun uhlíku. Kdyby tento uhlík nebyl houbovými sítěmi zadržován, přispíval by k oteplování atmosféry.

Až dosud však tyto sítě nebyly globálně zmapovány. Nová studie, vedená organizací SPUN (Society for the Protection of Underground Networks), která byla založena za účelem mapování mykorhizních houbových sítí, využila kombinaci rešerše literatury, vzorků půdy z celého světa, strojového učení a laboratorních testů k odhadu distribuce a hmotnosti těchto systémů a k mapování oblastí, kde jsou nejhustší. „Toto je okamžik, kdy jsme od pouhého vědomí existence tohoto systému přešli k tomu, že skutečně víme, kde se nachází, jak je hustý a kde se vyskytuje,“ uvedla Toby Kiers, výkonná ředitelka a spoluzakladatelka SPUN a spoluautorka studie.

Výzkumníci po desetiletí věděli, že arbuskulární mykorhizní houby tvoří intimní symbiotické vztahy s přibližně 80 procenty rostlinných druhů na Zemi a nacházejí se téměř všude, kde rostou rostliny. Rozsah těchto sítí a místa, kde jsou nejhustší, například v travních porostech, a kde naopak mizí, například v zemědělských oblastech, však nebyly dosud dobře pochopeny. Houbové sítě se skládají z hyf, z nichž každá je tenčí než lidský vlas. Tyto živé „trubky“ transportují živiny a uhlík mezi rostlinami a houbami. Díky své délce a tenkosti mohou dosáhnout hlouběji do půdy než kořeny, získávat živiny hluboko pod zemí, kam se rostliny nedostanou, a zároveň ukládat uhlík, kde může za správných podmínek zůstat po dlouhou dobu. „Je to oboustranně výhodné,“ řekl Justin Stewart, evoluční ekolog ze SPUN a hlavní autor studie. „Rostliny lépe rostou a uhlík je stahován z atmosféry. To vše závisí na hustých houbových sítích a aktivních, živých půdách.“ Celková hmotnost těchto sítí dosahuje přibližně pětinásobku hmotnosti všech lidí na Zemi.

Studie se zaměřuje pouze na živé arbuskulární mykorhizní houbové sítě a nezahrnuje mrtvé houbové sítě, které rovněž pomáhají ukládat uhlík a přispívají k celkové biomase a vlivu sítí na ekosystémy. Výzkum mrtvých houbových sítí stále probíhá.

Studie také odhalila, kde jsou tyto sítě nejvíce ohroženy. Hustota houbových sítí na zemědělské půdě je přibližně poloviční oproti divokým ekosystémům. Divoké travní ekosystémy přitom hostí asi 40 procent světové biomasy arbuskulárních mykorhizních hub. Tyto travní porosty patří mezi nejméně chráněné ekosystémy na Zemi a jsou přeměňovány na zemědělskou půdu čtyřikrát rychleji než lesy, což představuje potenciální hrozbu pro tyto sítě a přínosy, které přinášejí rostlinnému životu a ukládání uhlíku. Předchozí výzkum SPUN zjistil, že 90 procent houbových komunit po celém světě je nechráněných a mnoho ekosystémů, jako jsou pouště amerického jihozápadu, je nedostatečně prozkoumáno.