Roboti jako spoluhráči? Nový výzkum ukazuje, co rozhoduje o jejich „osobnosti“ ve hrách

Nový výzkum z Norské univerzity vědy a technologie (NTNU) odhaluje, že humanoidní roboti mohou být efektivními spoluhráči pro lidi, ale pouze pokud se jejich chování shoduje s lidskými očekáváními.

Nový výzkum z Norské univerzity vědy a technologie (NTNU) odhaluje, že humanoidní roboti mohou být efektivními spoluhráči pro lidi, ale pouze pokud se jejich chování shoduje s lidskými očekáváními. Studie zkoumala, jak lidé interagují se sociálním robotem Pepper během fyzických her, a zjistila, že klíčem k příjemné interakci je přirozené chování a vhodné reakce robota na průběh hry. Naopak, neohrabané pohyby, přílišná soutěživost nebo pomalé reakce mohou uživatele rychle frustrovat a snižovat jejich zájem.

Humanoidní roboti, jako je Pepper, jsou navrženi tak, aby vzhledem a chováním připomínali lidi, což zahrnuje rozpoznatelné rysy jako hlava, oči, ruce a schopnost konverzace. Tyto lidské rysy pomáhají lidem snadněji se s roboty sžít, ale zároveň vytvářejí očekávání, že se roboti budou chovat sociálně vhodným a předvídatelným způsobem.

Vědci provedli experiment, kde účastníci hráli s robotem Pepperem fyzickou verzi „basketbalu s odpadkovým košem“. Hra zahrnovala házení zmačkaných papírových koulí do koše z předem určených pozic. Studie zkoumala dva herní režimy: kooperativní, kde lidé a robot spolupracovali na společném cíli, a kompetitivní, kde si přímo konkurovali. Měnilo se také pořadí tahů, přičemž buď člověk, nebo robot začínal jako první.

Výsledky ukázaly, že zdánlivě malé faktory, jako je to, kdo začíná hru a zda je interakce kooperativní nebo kompetitivní, mohou výrazně ovlivnit vnímání zážitku. Účastníci obecně hlásili nejpozitivnější zkušenosti, když hra začala v kooperativním režimu. Kompetitivní hra se však také ukázala jako velmi poutavá, zejména když lidé mohli začít jako první, což zvýšilo jejich pocit kontroly. Mnozí hráči také zažili silný pocit úspěchu, když robota překonali, a někteří dokonce přiznali, že je bavilo sledovat, jak Pepper mine.

Frustrace se objevila, když robot začal hru v kompetitivním režimu. Pomalé tempo robota, dlouhé pauzy před tahem a zjevné odhodlání vyhrát často narážely na očekávání účastníků ohledně chování lidského spoluhráče. Někteří hráči vnímali, že robotu chybí přirozený tok a rychlost reakcí potřebné pro příjemnou hru. Jeden účastník přirovnal zážitek k hraní proti „přetížené tiskárně s rukama“.

Výzkum naznačuje, že lidé očekávají, že roboti v roli spoluhráčů budou jednat jako skuteční hráči. Tato zjištění nabízejí pohled do budoucnosti, kde roboti nejen pomáhají v práci a zdravotnictví, ale také se aktivně účastní každodenních činností, jako jsou hry, cvičení a zábava. Pro vývojáře to znamená zaměřit se na přirozenost interakce, rychlost reakcí a flexibilitu v herních režimech, aby se předešlo frustraci uživatelů a maximalizovala se jejich angažovanost.