Budoucí zdravotníci s autismem a ADHD čelí ve školách stigmatu, přitom mají potenciál měnit obor

Nedávný výzkum z australské Deakin University odhalil, že neurodivergentní studenti, kteří se připravují na kariéru ve zdravotnictví, se často potýkají se stigmatem, nedostatečnou podporou ve výuce i v klinickém prostředí a složitými podpůrnými systémy.

Nedávný výzkum z australské Deakin University odhalil, že neurodivergentní studenti, kteří se připravují na kariéru ve zdravotnictví, se často potýkají se stigmatem, nedostatečnou podporou ve výuce i v klinickém prostředí a složitými podpůrnými systémy. Studie, vedená docentkou Laurou Grayovou, zahrnovala 183 postgraduálních studentů z různých australských univerzit, studujících obory jako ergoterapie, ošetřovatelství a medicína.

Zjištění, publikovaná v časopise *Teaching and Learning in Medicine*, ukazují, že tito studenti, převážně s diagnózami autismu a ADHD, narážejí na řadu překážek. Vzdělávací systém, nastavený primárně pro neurotypické studenty, jim často neposkytuje adekvátní prostředí pro rozvoj. Docentka Grayová zdůrazňuje, že neurodivergentní studenti mají obrovský potenciál stát se výjimečnými zdravotnickými profesionály. Jejich životní zkušenosti, schopnost empatie a navazování kontaktu s různými pacienty z nich činí cenné členy zdravotnické komunity. Problém spočívá v tom, že pedagogové často nevytvářejí prostředí, které by jim umožnilo plně se realizovat a úspěšně vstoupit do praxe.

Studie dále zjistila, že formální úpravy výuky jsou často dostupné pouze prostřednictvím institucionálních cest pro přístup a inkluzi osob s postižením. Ne všichni neurodivergentní studenti se však identifikují jako osoby s postižením a odhalení neurodivergence nebo postižení může být pro ně náročné. I když takové odhalení může otevřít cestu k potřebné podpoře, zároveň studenty vystavuje riziku, že pedagogové jejich zkušenosti zpochybní, budou je vnímat jako méně schopné nebo důvěryhodné, nebo jim omezí přístup k učebním příležitostem. Jeden ze studentů poznamenal, že žádost o úpravy se v klinickém prostředí „masivně obrátila proti němu“, což vedlo k toxickému prostředí.

Obecné, univerzální úpravy, které nebyly navrženy s ohledem na neurodivergentní studenty, situaci někdy ještě zhoršily. Příkladem jsou prodloužené termíny, které sice pomohly, ale zároveň vedly k pocitu izolace a neustálého zaostávání za ostatními. Docentka Grayová zdůrazňuje, že je důležité dát studentům možnost a příležitost identifikovat své vlastní vzdělávací potřeby bez zbytečné zátěže. Pedagogové mají odpovědnost poskytnout všem studentům příležitost rozpoznat své preference učení a využít své silné stránky. Cílem je, aby se studenti cítili posíleni a dokázali se za sebe postavit, ale břemeno hledání pomoci by nemělo ležet jen na nich. Studium na vysoké škole je samo o sobě náročné a univerzity musí hrát klíčovou roli v adaptaci svých systémů, aby snížily tlak na studenty.