Odhalte 4 denní návyky, které vám brání žít naplno, a naučte se je překonat

Lidský život je formován každodenními návyky. Pokud tyto návyky nepomáhají člověku v posunu vpřed, pravděpodobně ho drží zpátky. Existují čtyři běžné návyky, které často vyčerpávají skutečný potenciál a brání v rozvoji.

Lidský život je formován každodenními návyky. Pokud tyto návyky nepomáhají člověku v posunu vpřed, pravděpodobně ho drží zpátky. Existují čtyři běžné návyky, které často vyčerpávají skutečný potenciál a brání v rozvoji. Pochopení těchto vzorců a osvojení si strategií pro jejich změnu může vést k výraznému zlepšení kvality života.

Držíme se svých starostí příliš dlouho

Před dvaceti lety, během studií, se autoři článku Marc a Angel naučili od své psychologické profesorky důležitou lekci o síle perspektivy a myšlení. Profesorka tehdy zvedla sklenici vody a zeptala se, jak je těžká. Studenti uváděli různé odhady, ale profesorka vysvětlila, že absolutní váha sklenice je nepodstatná. Důležité je, jak dlouho ji držíme. Minutu či dvě je lehká, hodinu už může bolet ruka, celý den paže ztuhne a znecitliví. Váha sklenice se nemění, ale čím déle ji držíme, tím těžší se zdá. Stejně tak je to s obavami, frustracemi, zklamáními a stresujícími myšlenkami. Krátké zamyšlení nic nezpůsobí, delší přemýšlení vyvolá bolest a celodenní přemítání může člověka zcela ochromit. Pokud se člověk potýká s tíhou myšlenek, je čas je odložit.

Snažíme se ovládat to, co nemůžeme

Nelze uklidnit životní bouře, ale lze uklidnit sebe sama, a bouře nakonec pominou. Nejúčinnější změny nastávají, když člověk převezme kontrolu nad tím, co ovlivnit může, namísto touhy ovládat to, co je mimo jeho dosah. Často se lidé snaží kontrolovat příliš mnoho. Cvičení pro nalezení vnitřního klidu spočívá v tom, že si člověk uvědomí svůj dech a nechá ho přirozeně proudit. Poté si představí, jak „dýchají“ i další části těla, například napjatá ramena, a nechá je být. Následně si představí objekty a lidi kolem sebe a nechá je „dýchat“ – tedy přijme je takové, jací jsou, bez potřeby je kontrolovat, obávat se jich nebo je měnit. Tento přístup je základem pro „puštění“ a může zásadně změnit život. Tuto myšlenku autoři podrobněji rozebírají v kapitole o nepřízni osudu ve své knize „1,000 Little Things Happy, Successful People Do Differently“.

Vyprávíme si spoustu příběhů

Mnoha velkým nedorozuměním by se dalo předejít, kdyby si lidé udělali čas a zeptali se: „Co jiného by to mohlo znamenat?“ Skvělým nástrojem pro přeformulování myšlenek je technika „Příběh, který si vyprávím“, kterou autoři převzali z výzkumu profesorky Brene Brown a přizpůsobili ji pro své koučovací práce. Tato fráze se používá jako předpona k znepokojivým myšlenkám v obtížných situacích. Například, pokud se milovaná osoba neozve v domluvený čas a člověk se cítí zklamaný, protože si myslí, že pro ni není prioritou, může si říct: „Příběh, který si vyprávím, je, že se mi neozvali, protože pro ně nejsem dostatečně důležitý.“ Následně si položí otázky: „Mohu si být naprosto jistý, že tento příběh je pravdivý? Jak se cítím a chovám, když si tento příběh vyprávím? Jaká je alespoň jedna další možnost, která by mohla být také pravdivá?“ Je důležité denně zpochybňovat podvědomé příběhy a ověřovat si realitu s objektivnějším myšlením.