Cukrovka zásadně ovlivňuje přežití po transplantaci orgánů: Klíčem je včasná detekce a individuální péče

Nová komplexní analýza, představená na výročním zasedání Endokrinologické společnosti ENDO 2026 v Chicagu, odhalila, že lidé s transplantovaným orgánem, kteří trpí cukrovkou nebo ji nově získají, mají podstatně vyšší pravděpodobnost úmrtí než ti bez cukrovky.

Nová komplexní analýza, představená na výročním zasedání Endokrinologické společnosti ENDO 2026 v Chicagu, odhalila, že lidé s transplantovaným orgánem, kteří trpí cukrovkou nebo ji nově získají, mají podstatně vyšší pravděpodobnost úmrtí než ti bez cukrovky. Tato zjištění zdůrazňují význam cukrovky pro dlouhodobé přežití příjemců orgánů a úspěšnost samotné transplantace.

Cukrovka je rozšířené chronické onemocnění, které celosvětově postihuje přibližně 830 milionů lidí. Příjemci orgánů čelí zvýšenému riziku vzniku cukrovky nebo zhoršení stávajícího stavu, což může ovlivnit jak délku jejich života, tak úspěch transplantace. „Zkoumali jsme, jak cukrovka ovlivňuje dlouhověkost u lidí po transplantaci solidních orgánů a zjistili jsme, že jak stávající, tak nově vzniklá cukrovka zvyšuje riziko úmrtnosti,“ uvedl vedoucí studie Mishal Ali z University of Chicago. Dodal, že dosud nebyl rozsah dopadu cukrovky na přežití srovnáván napříč hlavními typy transplantací orgánů, a tento výzkum pomáhá kvantifikovat její vliv.

Výzkumníci analyzovali data více než 800 000 Američanů, kteří podstoupili transplantaci ledviny, jater, srdce, plic, slinivky břišní nebo střev v letech 2003 až 2021. Porovnávali dvě skupiny: pacienty, kteří již měli cukrovku před transplantací, a ty, u nichž se cukrovka objevila poprvé po operaci. Obě skupiny měly vyšší pravděpodobnost úmrtí než příjemci bez cukrovky. U pacientů s novou játry nebo srdcem byla nově vzniklá cukrovka stejně nebezpečná jako ta dlouhodobá. U příjemců ledvin byla sice stále nebezpečná, ale poněkud méně než cukrovka přítomná od začátku. Souvislost mezi diagnózou cukrovky a typem selhání orgánu se lišila téměř sedminásobně v závislosti na typu orgánu.

Mezi příjemci, kteří již měli cukrovku, měli zdaleka nejvyšší riziko příjemci ledvin. Příjemci srdce a jater měli menší nárůst rizika ve srovnání s příjemci ledvin, zatímco příjemci plic měli nejmenší nárůst. Rozdíl byl malý po jednom roce, přibližně jedno až dvě úmrtí navíc na 100 pacientů u příjemců ledvin, jater a srdce, a téměř žádný rozdíl u příjemců plic. Tento rozdíl se však s časem měnil: deset let po transplantaci zemřelo téměř o 24 více ze 100 příjemců ledvin s cukrovkou. U příjemců, u nichž se cukrovka vyvinula po operaci, měli nejvyšší riziko úmrtí příjemci ledvin a srdce. Příjemci jater měli o něco menší nárůst a příjemci plic nejmenší.

„Poskytovatelé transplantační péče by měli pečlivě monitorovat stávající i nově vzniklou cukrovku. Vzhledem k rozdílnému dopadu cukrovky na příjemce podle typu orgánu bude prevence a léčba muset být přizpůsobena individuálním potřebám,“ uvedl hlavní autor Alan L. Hutchison, M.D., Ph.D., transplantolog jater z UChicago Medicine. Pacienti a jejich rodiny se mohou ptát transplantačních specialistů na konkrétnější otázky týkající se rizika cukrovky, a to jak před operací, tak v měsících po ní, a společně se rozhodnout, zda mají smysl další kontroly nebo léčba.