Personalizovaná medicína: Genetika pomůže předvídat vedlejší účinky steroidů a chránit pacienty

Perorální kortikosteroidy (OCSs) jsou široce používané a účinné při léčbě chronických zánětlivých stavů, jako je artritida, astma a autoimunitní onemocnění. Fungují tak, že snižují zánět, ulevují od bolesti a zklidňují imunitní systém.

Perorální kortikosteroidy (OCSs) jsou široce používané a účinné při léčbě chronických zánětlivých stavů, jako je artritida, astma a autoimunitní onemocnění. Fungují tak, že snižují zánět, ulevují od bolesti a zklidňují imunitní systém. Více než jeden z deseti pacientů však trpí vedlejšími účinky, zejména pokud užívají steroidy dlouhodobě.

Dosud bylo obtížné identifikovat ty, kteří budou na léčbu reagovat negativně. Výsledky prezentované na výroční konferenci Evropské společnosti pro lidskou genetiku však naznačují, že integrace genetických dat do předepisování steroidů může zlepšit předpověď rizika, a tím umožnit lékařům vhodnější předepisování. Dr. Deniz Turkmen z University of Exeter a její kolegové analyzovali data od téměř 38 000 účastníků britské Biobanky, kterým byly předepsány steroidy.

Zjistili, že u pacientů léčených steroidy určité genetické varianty zvyšovaly riziko vedlejších účinků: například CYP3A4 pro osteoporózu a CTLA4 pro mrtvici a šedý zákal. Výzkumníci také potvrdili jasný vztah mezi dávkou steroidů a vedlejšími účinky, což zdůrazňuje zvýšené riziko spojené s dlouhodobou léčbou. Zahrnutí polygenních rizikových skóre (PRS) pro osteoporózu dále zlepšilo hodnocení rizika, a to i nad rámec běžně dostupných faktorů, jako je věk a pohlaví, což bylo zvláště patrné u mladších jedinců při jejich prvním předpisu.

V současné době se lékaři snaží snižovat rizika používáním pouze krátkodobých kúr steroidů, předepisováním nejnižší možné dávky nebo přechodem na alternativní, steroidy šetřící léčby, jako jsou biologika. Biologická léčba je však často dražší a nemusí být snadno dostupná všem pacientům. Tyto strategie navíc nemusí být dostatečné pro jedince s chronickými stavy, kteří vyžadují opakovanou nebo dlouhodobou léčbu steroidy. Rutinní využití genetických informací by v budoucnu mohlo znamenat, že pacienti s vysokým rizikem by mohli být identifikováni a dostali by dříve alternativní léčbu nebo by byli pečlivěji sledováni na vedlejší účinky.

Vzhledem k širokému používání steroidů bude rozsáhlá implementace PRS do předepisování představovat významnou výzvu. Nejpraktičtější aplikace se pravděpodobně zaměří na jedince s vyšším rizikem, zejména na ty, u nichž může být užívání steroidů dlouhodobější. Zjištění je také třeba studovat v dalších kohortách, aby se zajistila jejich širší použitelnost. Větší a etnicky rozmanitější populace mohou rovněž zvýšit prediktivní výkon. Cílem je integrovat genomiku do každodenní zdravotní péče a tím i do rozhodování o předepisování léků, což bude zásadní krok na cestě k poskytování personalizované medicíny pro všechny.