Zachránění luskouni překvapili vědce: V Bangladéši se rychle adaptují a sdílí nory s hady i želvami

Vědci v Bangladéši sledují osudy zachráněných luskounů čínských, kteří byli vráceni do volné přírody. Cílem projektu je získat cenné informace o jejich ekologii, chování a požadavcích na stanoviště.

Vědci v Bangladéši sledují osudy zachráněných luskounů čínských, kteří byli vráceni do volné přírody. Cílem projektu je získat cenné informace o jejich ekologii, chování a požadavcích na stanoviště. Pomocí rádiových vysílačů, fotopastí a průzkumů nor výzkumníci zjistili, že tito plachí savci zůstávají překvapivě blízko svého domova a snadno se integrují s divokými populacemi, dokonce sdílejí nory s jinými druhy.

Luskouni čínští (Manis pentadactyla) patří mezi nejvíce pašované savce na Zemi a jsou kriticky ohroženi. Dva jedinci, samice a samec, byli zachráněni z nelegálního obchodu a dostali druhou šanci v národním parku Lawachara v severovýchodním Bangladéši. S pomocí malých rádiových vysílačů vědci sledují jejich přežití, pohyb a chování. Shahriar Caesar Rahman, spoluzakladatel a generální ředitel neziskové organizace Creative Conservation Alliance (CCA), která projekt vede, zdůrazňuje, že o tomto druhu je v mnoha zemích, včetně Bangladéše, známo jen velmi málo. Předchozí studie z roku 2017 ukázala, že luskouni se stávají stále vzácnějšími i v oblastech, kde byli dříve běžní.

Před vypuštěním byli luskouni veterinárně ošetřeni a poté jim byly na šupiny u kořene ocasu připevněny malé VHF rádiové vysílače. Tým je zpočátku sledoval od soumraku do úsvitu, zaznamenával jejich chování a preference mikrohabitatů. Zhruba týden jim trvalo, než si vybrali a zabydleli se v norovém systému. Následně byly u vchodů do nor instalovány fotopasti a sledování pomocí VHF vysílačů bylo omezeno na několik hodin denně. Vědci také prováděli průzkumy obsazenosti nor v celé oblasti vypuštění o rozloze 1 250 hektarů, kde odhadují, že žije šest divokých jedinců.

Výsledky, získané po více než šesti měsících terénní práce, jsou slibné. Oba luskouni se po krátkém pobytu v záchranném centru pozoruhodně dobře zotavili. Po vypuštění každý jedinec prozkoumal relativně malé území a zůstal v domovském okrsku s podobnými mikrohabitaty, což vědce překvapilo, neboť dřívější studie jiných druhů naznačovaly, že vypuštěná zvířata často putují daleko. Zvláště zajímavé bylo pozorování divokého samce luskouna, který navštívil noru obývanou vypuštěnou samicí. Sledování také odhalilo, že luskouni často využívají staré nory, místo aby si kopali nové, což má důsledky pro monitorování populace. Fotopasti ukázaly, že se luskouni snadno integrují s divokými populacemi a sdílejí nory s jinými druhy, jako jsou netopýři, krajty a želvy. Tyto poznatky demonstrují klíčovou roli luskounů jako „ekosystémových inženýrů“, kteří regulují populace mravenců a termitů, a zdůrazňují význam jejich obnovy v lesích.

Odborníci se shodují, že post-release monitoring je zásadním krokem k zajištění životaschopné budoucnosti luskounů čínských. Kumar Paudel, místopředseda asijské sekce specialistů na luskouny při IUCN, zdůrazňuje, že pochopení ekologických aspektů, domovského okrsku a chování je kritické, zejména v hustě osídlených zemích jako Bangladéš, kde se stanoviště luskounů rychle zmenšují. Zároveň však varuje před vyvozováním celodruhových závěrů z pozorování zachráněných zvířat, jejichž původ je často nejasný.