Záhadná rotace Venuše má vysvětlení: Za neobvyklý pohyb planety může srážka s tělesem velikosti Měsíce

Venuše, naše sesterská planeta, je pro vědce dlouhodobou záhadou kvůli své neobvykle pomalé a retrográdní (zpětné, tedy ve směru hodinových ručiček) rotaci. Zatímco Země se otáčí proti směru hodinových ručiček, Venuše oběhne kolem své osy za 248 pozemských dní.

Venuše, naše sesterská planeta, je pro vědce dlouhodobou záhadou kvůli své neobvykle pomalé a retrográdní (zpětné, tedy ve směru hodinových ručiček) rotaci. Zatímco Země se otáčí proti směru hodinových ručiček, Venuše oběhne kolem své osy za 248 pozemských dní. Nová studie, představená na nedávném zasedání Evropské geovědní unie ve Vídni, přináší možné vysvětlení: za tuto zvláštní rotaci pravděpodobně může vysokorychlostní srážka s tělesem o velikosti Měsíce, ke které došlo v prvních 50 milionech let formování planety.

Cédric Gillmann, hlavní autor studie a planetární vědec z ETH Curych, vysvětluje, že jejich modely naznačují, že impaktor o hmotnosti přibližně jedné desetiny Venuše, který narazil pod vysokým úhlem, mohl drasticky zpomalit rotaci mladé planety. V závislosti na parametrech srážky mohlo dojít buď k výraznému zpomalení původní rychlé rotace, nebo dokonce k nastavení rychlejší retrográdní rotace již v raných fázích. Simulace ukazují, že takové obří impakty by vytvořily povrchové magmatické oceány, jejichž hloubka by se pohybovala od 100 kilometrů až po zcela roztavený plášť. Pokud by se Gillmann a jeho kolegové nemýlili, srážka by roztavila až 99 % pláště Venuše.

Přestože by se teplo z impaktu efektivně vyzařovalo do vesmíru a po několika stech milionech let by se vývoj planety jen těžko odlišoval od scénáře bez srážky, dopad na vnitřní strukturu byl zásadní. Otázkou zůstává, jakou roli srážka sehrála v absenci deskové tektoniky na Venuši. Je známo, že nedostatek rozsáhlého mechanismu recyklace uhlíku na Venuši pravděpodobně vedl k jejímu současnému skleníkovému efektu. Stephen Kane, planetární astrofyzik z Kalifornské univerzity v Riverside, zdůrazňuje, že rotace planety má významný vliv na vývoj a udržitelnost obyvatelných podmínek, jelikož ovlivňuje mechanismy distribuce energie a tvorbu mraků.

Pochopení současné rychlosti rotace Venuše a jejích změn v čase je klíčové pro rozluštění příběhu Venuše a jejího potenciálu pro obyvatelné podmínky v minulosti. Co však Gillmanna na Venuši nejvíce fascinuje, je otázka, zda je její vnitřek stále „mokrý“, tedy zda obsahuje vodu. Přítomnost vody by zásadně změnila scénáře vývoje planety. Pokud je vnitřek suchý, pak je jasné, že Venuše ztratila veškerou svou vodu. Pokud je však uvnitř stále vlhká, záhada pokračuje.