Před dinosaury: Dávný predátor Dimetrodon se zmenšil dvěma způsoby, odhaluje nová studie

Dimetrodon, ikonický predátor s plachtou na zádech z raného permu, je známý především svou impozantní velikostí, dosahující až tří metrů a 250 kilogramů. Překvapivě však existovaly i výrazně menší druhy. Nová mezinárodní studie, vedená Dr.

Dimetrodon, ikonický predátor s plachtou na zádech z raného permu, je známý především svou impozantní velikostí, dosahující až tří metrů a 250 kilogramů. Překvapivě však existovaly i výrazně menší druhy. Nová mezinárodní studie, vedená Dr. Aurore Canoville z Friedenstein Stiftung Gotha a Muzea přírodní historie v Berlíně, nyní odhaluje, že tyto malé tělesné rozměry byly dosaženy prostřednictvím velmi odlišných růstových strategií.

Výzkum se zaměřil na dva nejmenší známé druhy: Dimetrodon natalis ze Severní Ameriky a Dimetrodon teutonis, jediný druh Dimetrodona objevený mimo Severní Ameriku, konkrétně z naleziště Bromacker v Durynsku. Zatímco Dimetrodon natalis byl dlouho považován za nejmenší, ukázalo se, že Dimetrodon teutonis byl ještě menší.

Aby vědci pochopili, proč tato zvířata zůstala tak malá, analyzovali mikroskopickou strukturu jejich zkamenělých kostí. Kostní tkáň totiž uchovává informace o rychlosti růstu a vývojových procesech, což poskytuje přímý vhled do životní historie vyhynulých živočichů. Zjištění, publikovaná v časopise Scientific Reports, odhalují jasné rozdíly.

Dimetrodon natalis zřejmě rostl rychle, ale růst ukončil v rané fázi. Své malé dospělé velikosti tak dosáhl zkráceným vývojem. Naopak Dimetrodon teutonis rostl mnohem pomaleji po delší dobu a dospělosti pravděpodobně dosáhl později. „Tato práce ukazuje, že metoda kostní histologie nám může poskytnout vhled do skutečné paleobiologie dávno vyhynulých živočichů. Kdo by si pomyslel, že tyto dva malé druhy měly tak odlišné životní strategie?“ říká Tom Hübner, kurátor a vedoucí projektu BROMACKER.

Vědci přisuzují odlišné růstové strategie konkrétním podmínkám prostředí. Severoamerické druhy Dimetrodona žily v nížinných oblastech s bohatými potravními sítěmi a vysokým tlakem predátorů. Za takových podmínek mohl rychlý růst nabídnout výhody pro přežití a rozmnožování. Ekosystém Bromacker byl naopak charakterizován sezónními suchy a omezenými zdroji. Zkamenělé nory naznačují, že potenciální kořist se během suchých období stahovala pod zem. Pro vrcholové predátory, jako byl Dimetrodon teutonis, tak mohl být pomalejší růst adaptací na kolísavou dostupnost potravy.

„Tato nová zjištění opět zdůrazňují jedinečnost Bromackeru ve srovnání s jinými nalezišti z raného permu,“ vysvětluje Canoville. „Díky tomu je Dimetrodon ještě fascinující. Dávno předtím, než Zemi ovládli dinosauři, tito raní synapsidi již prokazovali pozoruhodnou flexibilitu v reakci na klima, potravu, konkurenci a tlak predátorů.“ Prof. Jörg Fröbisch z Muzea přírodní historie v Berlíně dodává, že tyto fascinující objevy pomáhají vytvářet stále ucelenější obraz ekosystému Bromacker a jeho potenciálu pro mnoho desetiletí budoucího výzkumu.