Dětský pohled na úsměv či mračení odhaluje riziko deprese: Vědci našli klíč k včasné prevenci

Reakce dítěte na jednoduchý úsměv nebo zamračení by mohla odhalit rané známky rizika deprese. Nový výzkum z Binghamton University, Státní univerzity v New Yorku, naznačuje, že deprese může ovlivnit, jak děti reagují na emocionální výrazy obličeje, včetně šťastných a smutných.

Reakce dítěte na jednoduchý úsměv nebo zamračení by mohla odhalit rané známky rizika deprese. Nový výzkum z Binghamton University, Státní univerzity v New Yorku, naznačuje, že deprese může ovlivnit, jak děti reagují na emocionální výrazy obličeje, včetně šťastných a smutných. Studie také zjistila, že tyto vzorce pozornosti se liší v závislosti na tom, zda má dítě v rodinné anamnéze depresi.

Deprese podle zjištění mění to, čeho si děti všímají na tvářích kolem sebe, přičemž tento efekt závisí na rodinné historii. Děti s vyšším zděděným rizikem se více zaměřovaly na smutek, zatímco děti s nižším rizikem ztrácely část své přirozené pozornosti k radostným výrazům. Vědci z Institutu pro poruchy nálady na Binghamton University se zaměřují na pochopení toho, jak se deprese vyvíjí během dětství a dospívání. Zkoumají, jak faktory jako rodinná anamnéza a emocionální zážitky přispívají k budoucímu riziku deprese. Identifikací těchto vzorců v raném věku doufají, že zlepší úsilí o rozpoznání a prevenci deprese dříve, než se stane závažnější.

„Většina zranitelností, na které se zaměřujeme, se v tomto období stále vyvíjí,“ uvedl Brandon Gibb, ředitel Institutu pro poruchy nálady a profesor psychologie. „Můžete zachytit věci, jak se vyvíjejí, spíše než je studovat až poté, co už jsou přítomné a poměrně stabilní.“ Dřívější výzkumy spojovaly depresi s větší pozorností ke smutným výrazům obličeje, avšak tyto efekty byly obecně malé a vědci nevěděli, zda tyto vzorce pozornosti přispívají k depresi, nebo jsou jejím důsledkem.

Nová studie je první, která zkoumá, jak se depresivní symptomy a zkreslení pozornosti mohou vzájemně ovlivňovat v průběhu času u dětí. „Skutečně novým prvkem je, že jsme se podívali na tyto transakční vztahy,“ řekla Kelly Gair, doktorandka na Binghamton University a hlavní autorka práce. „Mezi zkreslením pozornosti a depresivními symptomy jsme zkoumali způsob, jakým se vzájemně předpovídaly napříč časovými body, což je obzvláště nové a dosud nebylo provedeno.“ K prozkoumání těchto vztahů sledovali Gair, Gibb a spolupracovnice Leslie A. Brick z University of New Mexico 242 dětí a jejich matky po dobu dvou let. Účastníci se vraceli každých šest měsíců k hodnocení. Během každé návštěvy děti sledovaly na obrazovce dvojice obličejů. Jeden obličej zobrazoval neutrální výraz, zatímco druhý ukazoval emocionální výraz (šťastný, smutný nebo naštvaný). Technologie sledování očí měřila, které obličeje přitahovaly pozornost dětí a jak dlouho se na ně soustředily.