Země se možná vyhne pohlcení Sluncem: Nová studie mění dlouholeté předpovědi

Vědci přinášejí překvapivou zprávu, která mění dlouholeté předpoklady o konečném osudu naší planety. Podle nové studie se Země možná vyhne pohlcení rozpínajícím se umírajícím Sluncem, což bylo dosud považováno za nevyhnutelný scénář.

Vědci přinášejí překvapivou zprávu, která mění dlouholeté předpoklady o konečném osudu naší planety. Podle nové studie se Země možná vyhne pohlcení rozpínajícím se umírajícím Sluncem, což bylo dosud považováno za nevyhnutelný scénář. Tato událost je sice vzdálena přibližně pět miliard let, dávno poté, co veškerý život na Zemi zanikne, nicméně nový pohled nabízí odlišnou vizi budoucnosti naší sluneční soustavy.

Když Slunce spotřebuje veškerý vodík ve svém jádru, projde dvěma fázemi obrovské expanze: nejprve se stane rudým obrem a poté, až vyčerpá helium, takzvanou hvězdou AGB. Během tohoto procesu se Slunce výrazně zvětší a jeho rostoucí gravitační síly by měly Zemi přitahovat. Zároveň však Slunce ztratí značnou část své hmoty v důsledku hvězdného větru, což naopak naši planetu od Slunce vzdálí. Osud Země tak závisí na křehké rovnováze mezi těmito dvěma efekty.

Dříve vědci předpokládali, že převládnou slapové interakce, které by Zemi vtáhly do Slunce. Nové výpočty, založené na pokrocích v modelování slapové disipace uvnitř obřích hvězd za posledních 15 let, však naznačují, že tato disipace je nižší, než se dříve očekávalo. Tým se při odhadu ztráty hmoty Slunce zaměřil na blízkou hvězdu L2 Puppis, která je považována za „staršího bratrance“ Slunce. Díky lepšímu pochopení fyziky slapových jevů a nejpokročilejším omezením ztráty hmoty tak vědci nyní tvrdí, že Země by se mohla od Slunce vzdálit.

Podle nového modelování se podobně jako Země vyhne pohlcení Sluncem i planeta Mars. Naopak dvě nejbližší planety, Merkur a Venuše, takové štěstí mít nebudou a budou nevyhnutelně pohlceny rozpínající se hvězdou. Po všech těchto fázích se Slunce nakonec stane extrémně hustou hvězdou, známou jako bílý trpaslík, která již nebude schopna fúzních reakcí a bude postupně slábnout a chladnout. Tento výzkum, publikovaný v časopise *Astronomy & Astrophysics*, tak přináší zásadní revizi našeho chápání dlouhodobé evoluce hvězd a osudu planetárních systémů.