Film V Dantově ruce: Oscar Isaac a hvězdné obsazení v bizarním snovém díle, které spojuje Danta s podsvětím

Nový film „V Dantově ruce“ (In The Hand of Dante) představuje ambiciózní a vizuálně výrazné dílo, které se vymyká běžné kinematografii. Herec Oscar Isaac v něm ztvárňuje dvě časové linie: spisovatele Nicka Toschese v roce 2001 a samotného Danta Alighieriho ve středověké Itálii.

Nový film „V Dantově ruce“ (In The Hand of Dante) představuje ambiciózní a vizuálně výrazné dílo, které se vymyká běžné kinematografii. Herec Oscar Isaac v něm ztvárňuje dvě časové linie: spisovatele Nicka Toschese v roce 2001 a samotného Danta Alighieriho ve středověké Itálii. Ústředním prvkem příběhu je rukopis, který získává mýtický význam a přitahuje k sobě postavy s různými motivy – od chamtivosti přes úctu až po pouhou zvědavost.

První část filmu je nejsilnější, kdy se dějová linka z roku 2001 rozvíjí jako poutavý literární detektivní příběh. Otázky ohledně pravosti rukopisu vytvářejí napínavé vyšetřování, zatímco kriminální zájmy kolem dokumentu udržují neustálý pocit nebezpečí. Režisér Julian Schnabel inscenuje tento materiál v ostré černobílé barvě, což dodává filmu halucinatorní kvalitu. Tento přístup dobře ladí s neobvyklou směsí učenosti a extrémního násilí, kde se diskuse o literatuře a kulturním dědictví propadají do brutálního světa organizovaného zločinu. Kolize vysoké kultury a organizovaného zločinu je často fascinující, i když náhlé změny tónu mohou občas působit rušivě. Hvězdné obsazení, včetně Johna Malkoviche, Martina Scorseseho, Al Pacina, Jasona Momoy a Gal Gadot, se s neobvyklými ambicemi filmu vyrovnává s přesvědčením. Oscar Isaac přináší přesvědčivost oběma rolím, aniž by jednu redukoval na pouhý odraz té druhé. Gerard Butler jako Louie ztělesňuje mnohé z filmových rozporů – je násilný, filozofický a často temně komický, přesto se do role plně ponoří bez náznaku sebezapření. Výsledkem je bizarní, často absurdní a konzistentně zapamatovatelný zážitek, který působí spíše jako filmový horečnatý sen než konvenční dramatický celek.

Souběžně s tajemstvím rukopisu se odvíjí Dantova vlastní cesta. Tyto středověké sekvence sledují jeho umělecký a duchovní vývoj a mapují zážitky, které formovaly jedno z nejvlivnějších děl západní literatury. Schnabel přistupuje k tomuto materiálu s očividnou úctou, přičemž středověká Itálie je zobrazena jako krajina představivosti a symbolismu. Podobně symbolické je i ztvárnění ženských postav, které fungují spíše jako zdroje inspirace, pokušení nebo duchovního vedení než jako plně rozvinuté osobnosti. Jak příběh postupuje, filozofické úvahy postupně nahrazují dynamiku úvodní hodiny a tajemství rukopisu ustupuje do pozadí. Děj se odvíjí spíše podle snové logiky než dramatického postupu, což z počátečního napínavého literárního thrilleru činí něco stále abstraktnějšího a nepolapitelnějšího.

Tato tenze definuje film „V Dantově ruce“. Schnabel se snaží dosáhnout něčeho rozsáhlého, pokouší se propojit uměleckou tvorbu, duchovní touhu a kriminální násilí v jediném díle. Zatímco rozsah této ambice dává filmu jeho charakter, vysvětluje také, proč se některé jeho části mohou zdát frustrujícím způsobem nedosažitelné. V době, kdy se tolik filmů zdá být pečlivě kalibrovaných a důvěrně známých, je osvěžující vidět film ochotný přijmout riziko v takovém měřítku. „V Dantově ruce“ je sice chaotický, excentrický a často matoucí, ale zároveň je vynalézavý, vizuálně působivý a nelze si jej splést s ničím jiným, co bylo letos uvedeno. Stejně jako rukopis, který pohání jeho děj, přitahuje film obdiv i skepsi. Je záhadný, těžkopádný a často podmanivý, odmítá snadnou kategorizaci. Otázka, zda Schnabel natočil skvělý film, je otevřená diskusi – někteří diváci jej shledají hlubokým, jiní směšným. Obě reakce se zdají být zcela opodstatněné. Jisté je, že natočil film, o který by se nikdo jiný nepokusil.