Jak starší lidé vnímají extrémní počasí? Klíčové jsou vzdělání, bydliště a finance

Nová studie z Rakouska odhaluje, že starší lidé vnímají výrazný nárůst extrémních projevů počasí od svého dětství. Toto vnímání se však liší v závislosti na jejich sociálním postavení, místě bydliště a vztahu k životnímu prostředí.

Nová studie z Rakouska odhaluje, že starší lidé vnímají výrazný nárůst extrémních projevů počasí od svého dětství. Toto vnímání se však liší v závislosti na jejich sociálním postavení, místě bydliště a vztahu k životnímu prostředí. Výzkum vedený Karlovou univerzitou Landsteinera ukazuje, že environmentální povědomí, život ve městě či na venkově, úroveň vzdělání a finanční situace jsou klíčové faktory ovlivňující, jak lidé starší 50 let vnímají změny počasí.

Starší dospělí hrají v klimatickém výzkumu důležitou roli. Jsou zranitelní vůči vlnám veder, povodním, bouřím a dalším jevům souvisejícím s klimatem, a zároveň si nesou dlouhodobé vzpomínky na měnící se roční období a místní prostředí. Nejsou však jen pasivními oběťmi: s rostoucím podílem na společnosti se jejich potřeby bydlení, mobilita, spotřeba a každodenní chování stávají stále relevantnějšími pro klimatickou politiku, zatímco jejich znalosti, zkušenosti a sociální kapitál mohou podporovat adaptaci na změny.

Analýza dat z evropského průzkumu SHARE, konkrétně od 3 170 Rakušanů ve věku 50 let a více, ukázala, že většina respondentů vnímá nárůst frekvence nebo intenzity několika jevů, zejména horkých dnů, sucha, bouří a průměrných teplot. Nejvýraznější výsledek se týkal sněhu: 91,1 % dotázaných zaznamenalo úbytek souvislé sněhové pokrývky, přičemž 61 % vnímalo tento úbytek jako podstatný. Nejsilnějším prediktorem vnímání změn bylo environmentální povědomí. Důležitou roli hrálo i bydliště – starší lidé žijící ve velkých městech vnímali silnější nárůst extrémního počasí než ti z menších měst či venkova, což může souviset s efektem městských tepelných ostrovů. Vyšší vzdělání a závažné finanční potíže byly rovněž spojeny se silnějším vnímáním extrémních jevů.

Naopak subjektivní zdraví a osamělost nevykazovaly žádnou významnou souvislost s vnímáním změn počasí, což zpochybňuje dřívější předpoklady. Tyto rozdíly zdůrazňují, proč klimatická komunikace nemůže být univerzální. Starší lidé interpretují environmentální změny prostřednictvím svého každodenního prostředí, sociální situace a dostupných informací. Adaptační strategie musí tyto rozdíly brát vážně.

Zjištění přispívají k rozvíjejícímu se oboru klimatické gerontologie, který studuje průsečík stárnutí populace a změny klimatu. Pro Rakousko naznačují, že starší dospělí by měli být vnímáni nejen jako zranitelná skupina, ale také jako občané, jejichž zkušenosti, vnímání a volby jsou důležité pro adaptaci na klima. Přeměna povědomí v činy bude vyžadovat klimaticky odolné bydlení, dostupné informace, silné místní sítě a komunikaci, která zohledňuje sociální rozdíly.