Susan Orlean: Zvědavost je soucit, který otevírá svět a posiluje naše porozumění

Susan Orlean, dlouholetá redaktorka prestižního magazínu The New Yorker a autorka osmi knih, nedávno hovořila o své nové memoárové knize „Joyride“. V ní se zamýšlí nad zákulisím svých článků a knih, odhaluje příběhy, které stály za jejich vznikem.

Susan Orlean, dlouholetá redaktorka prestižního magazínu The New Yorker a autorka osmi knih, nedávno hovořila o své nové memoárové knize „Joyride“. V ní se zamýšlí nad zákulisím svých článků a knih, odhaluje příběhy, které stály za jejich vznikem. Překvapivě zjistila, že na knihu reagují nejen spisovatelé, ale i široká veřejnost, která se ztotožňuje s tématy odolnosti a hledání vlastní cesty v životě, což jsou univerzální hodnoty platné pro každého, nejen pro tvůrčí profese.

Orlean se primárně označuje za spisovatelku, nikoli jen novinářku či reportérku. Ačkoli technicky vzato píše faktické příběhy o reálném světě a považuje reportování za polovinu své práce, termín „spisovatelka“ vnímá jako holističtější popis. Pro ni je psaní výsledkem, zatímco žurnalistika a reportování jsou nástroje. Její práce se vyznačuje schopností vzít zdánlivě obyčejné téma – ať už desetiletého chlapce, orchideje nebo vynálezce deštníku – a povýšit ho tak, aby čtenáře fascinovalo. Cílem je ukázat, proč by se měli o daný předmět zajímat, i když se jim zpočátku nezdá příliš slibný. Důvěra redaktorů, jako byli Tina Brown nebo David Remnick, jí umožnila sledovat tyto neobvyklé příběhy.

Orlean vnímá psaní jako své poslání, které vychází z optimistického přesvědčení, že čím více se člověk učí o světě, tím lépe. V době, kdy lidé mají tendenci zužovat své obzory a spoléhat se na algoritmy posilující jejich názory, je podle ní klíčové otevírat se novým informacím. Jejím cílem není měnit názory, ale poskytovat poznání, které umožňuje formovat si informované postoje. Věří, že učení má absolutní hodnotu a je základem plnohodnotného života na Zemi.

Zvědavost považuje za jednu z nejpozitivnějších lidských vlastností a dokonce za formu soucitu. Je to způsob, jak projevit zájem o lidi, věci, zvířata a okolnosti, s nimiž sdílíme svět. Nemusíme se všemi souhlasit nebo s nimi sympatizovat, ale základní soucit se projevuje touhou poznat. Spisovatelé, kteří se ujímají role vypravěčů, tak přebírají úkol učit se o světě a sdílet toto poznání s ostatními, kteří na to nemají čas nebo prostředky. Tímto způsobem se veřejnost může plněji podílet na poznávání světa.

Co si z toho odnést

Zvědavost a ochota učit se o světě jsou klíčové pro hlubší porozumění a empatii. Otevřenost novým tématům, i těm zdánlivě obyčejným, může obohatit život a pomoci nám lépe se orientovat ve složitém světě.