Proč se labouristické strany potýkají s voliči? Nový Zéland hledá poučení z britských politických výzev

V éře sociálních médií se politika stala výrazně personalizovanou, a voliči se při rozhodování o podpoře či odporu často zaměřují spíše na lídry než na samotné strany.

V éře sociálních médií se politika stala výrazně personalizovanou, a voliči se při rozhodování o podpoře či odporu často zaměřují spíše na lídry než na samotné strany. Novozélandský premiér Chris Hipkins, který usiluje o udržení moci, čelí podobným výzvám, jaké vedly k poklesu britského labouristického lídra Keira Starmera.

Labouristické strany ve Spojeném království, na Novém Zélandu a v Austrálii se stáhly k formě „tenkého labourismu“ – oslabené verze své tradiční ideologie. Tyto strany se nevracejí k sociálnědemokratickým politickým nastavením poválečné éry ani k politice Třetí cesty spojené s osobnostmi jako Tony Blair. Místo toho hovoří o ekonomickém růstu a konkurenci, ale zároveň se obávají ambiciózních politik v oblasti mezd, pracovních vztahů nebo veřejného vlastnictví, aby nerozrušily finanční trhy. Radikálnější politiky tak často přenechávají levicovějším stranám.

Labouristické strany se tak ocitají v obtížné situaci, kdy se snaží oslovit různorodé voliče – od mladších, progresivně smýšlejících voličů po starší, kulturně konzervativní blok, který je vůči progresivním tématům skeptický. Podobně jako ve Spojeném království, i na Novém Zélandu hrozí ztráta voličů na obou stranách spektra. Populistické strany, jako je Reform UK nebo New Zealand First, mezitím využívají nespokojenosti s politickým mainstreamem a polarizujících témat, například imigrace.

Hipkins, stejně jako Starmer, zatím nedokázal vyvolat silné nadšení mezi voliči. Jeho preference na premiéra často klesají pod 20 % a jeho schvalovací hodnocení se propadla do záporných čísel. Skutečnost, že jeho protějšek Christopher Luxon čelí podobným problémům, mu nabízí jen malou politickou výhodu. Bez výrazné politické osobnosti, která by dokázala otřást volební krajinou, jako to kdysi dokázala Jacinda Ardern, budou předvolební debaty na Novém Zélandu představovat dva kandidáty se slabým nebo klesajícím politickým kapitálem. Volby tak pravděpodobně nabídnou spíše pragmatické než inspirativní možnosti.

I když se Hipkins v listopadových volbách může vrátit k moci, bude čelit politickým tlakům, které jsou podobné těm, jež vedly k neúspěchu Keira Starmera. Výzvou pro labouristické strany je udržet pohromadě různorodé skupiny voličů s odlišnými prioritami a očekáváními, aniž by ztratily jasnou představu o tom, co zastupují.