USA chystají rakety s doletem 1850 km: Nová technologie zásadně mění strategii vzdušných operací v Pacifiku

Americké letectvo potichu připravuje půdu pro novou třídu raket, která by mohla zásadně změnit způsob vedení vzdušných operací v Pacifiku.

Americké letectvo potichu připravuje půdu pro novou třídu raket, která by mohla zásadně změnit způsob vedení vzdušných operací v Pacifiku. Armáda usiluje o rodinu zbraní dlouhého doletu, schopných zasáhnout cíle vzdálené více než 1 000 námořních mil (přibližně 1 850 kilometrů), což je vzdálenost daleko přesahující dosah většiny v současnosti používaných raket odpalovaných ze vzduchu.

Toto úsilí, nazvané program Air Force Long Range Weapon (AFLRW), odráží rostoucí obavy v Pentagonu. Mnozí odborníci na obranu varují, že budoucí operace by se mohly odehrávat na rozsáhlých oceánských plochách, kde jsou letadla, lodě a vojenské základny stále více vystaveny riziku zásahu nepřátelskými raketami dlouhého doletu. V takovém prostředí by přiblížení se k odpálení konvenčních zbraní mohlo být velmi riskantní. Odpověď letectva je koncepčně jednoduchá, ale velmi složitá na provedení – vyvinout rakety, které dokážou ničit cíle, zatímco odpalovací letouny zůstanou stovky či tisíce mil mimo nebezpečí.

Nejde jen o rakety, které dokážou zasáhnout lodě a pozemní cíle z extrémních vzdáleností, ale také o zbraně schopné zasahovat nepřátelská letadla daleko za dnešními typickými bojovými dosahy. Program AFLRW se zaměřuje na vývoj variant zbraní odpalovaných ze vzduchu s dlouhým doletem, v souladu s prioritami Ministerstva obrany. Pokud bude úspěšný, mohl by program přetvořit rovnováhu sil v regionu, kterému stále více dominuje rozšiřující se vojenský dosah Číny.

Podrobnosti o programu vyšly najevo prostřednictvím oznámení Air Force Life Cycle Management Center (AFLCMC) o utajované průmyslové akci naplánované na srpen na letecké základně Eglin na Floridě. Letectvo hledá rodinu zbraní dlouhého doletu schopných zasahovat vzdušné, pozemní a námořní cíle z minimální vzdálenosti 1 000 námořních mil. Program zahrnuje dvě varianty: rakety vzduch-vzduch určené k zasahování nepřátelských letadel a verzi vzduch-země určenou pro pozemní a námořní cíle. Armáda plánuje upřednostnit variantu vzduch-vzduch a může udělit zakázky více dodavatelům. Obě varianty budou mít minimální dosah 1 000 námořních mil a budou schopny zasahovat příslušné cíle ve vzdušném prostoru a na zemi/moři v utajeném obranném plánovacím prostředí.

Letectvo požaduje dodavatele schopné dodávat plně sestavené a testované rakety, přičemž budou řídit jak návrh, tak výrobu. Zbraně musí také splňovat standardy Weapons Open System Architecture a Government Reference Architecture, což umožní budoucí modernizace a integraci nových technologií. Jako sekundární možnost by společnosti mohly působit jako „hlavní integrátoři“, kombinující subsystémy vyvinuté různými dodavateli do kompletní rakety. Ačkoli letectvo neprozradilo, která letadla budou tyto zbraně nést, samotný požadavek na dosah odlišuje program od většiny stávajících systémů odpalovaných ze vzduchu. Pro srovnání, raketa vzduch-vzduch AIM-120D používaná americkými stíhačkami dokáže zasahovat cíle na vzdálenosti přesahující 160 kilometrů, zatímco nová zbraň by měla dosáhnout více než 1 850 kilometrů.