Hlučný soused z Brooklynu si přečetl stížnost v New York Times. Jeho reakce dojala tisíce lidí.

Sabina Rizvi si šest let užívala klid ve svém slunném bytě v brooklynské čtvrti Prospect Heights, především díky tomu, že sousední byt byl prázdný a zaručoval tak naprosté ticho.

Sabina Rizvi si šest let užívala klid ve svém slunném bytě v brooklynské čtvrti Prospect Heights, především díky tomu, že sousední byt byl prázdný a zaručoval tak naprosté ticho. Před několika měsíci se však vše změnilo, když za její čelo postele začaly doléhat zvuky vrtání – někdo si montoval televizi.

Jak Sabina popsala ve svém příspěvku pro rubriku Metropolitan Diary deníku The New York Times, následovaly týdny, kdy její noční soused z generace Z pouštěl hlasitou alternativní R&B a neo-soul hudbu přesně v době, kdy se snažila usnout. Ironií osudu bylo, že se jí hudba líbila. „Naše hudební vkusy se shodovaly,“ napsala, „ale naše rozvrhy nikoli.“ Každou noc stávala v ložnici a zvažovala, zda se jí podaří usnout, nebo zda si bude muset přikrývat uši polštáři. Dlouho se nemohla přimět k tomu, aby sousedovi něco řekla, nechtěla být vnímána jako „mrzutá mileniálka odvedle“.

To se změnilo jedné noci kolem jedenácté hodiny, kdy vyčerpaná úzkostí z práce a nedostatkem spánku ztratila zábrany. „Vyskočila jsem z postele, nakráčela k sousedovým dveřím a spustila iracionální tirádu,“ popsala. Sousedova reakce ji však zcela odzbrojila. Sotva ji nechal domluvit a okamžitě se omluvil. Konfrontace, které se tak obávala, skončila téměř vřele. Následující odpoledne, když čekala na doručení, otevřela dveře a našla kytici tulipánů a ručně psanou omluvu s malými srdíčky, psanou dokonalým písmem.

Tím sousedem byl Cameron Roh, tvůrce obsahu, který netušil, že se celá tato situace stane veřejnou. Do brooklynského bytu se nastěhoval před několika měsíci a televizi si namontoval na zeď, která se ukázala být sdílenou stěnou ložnice, aniž by tušil, že jeho hudba putuje přímo do hlavy jeho sousedky. Když Sabina zaklepala, byl podle svých slov zděšený. Neuvědomil si, že by ji mohl rušit. Květiny a vzkaz byly jeho snahou vše napravit. „Tady je moje telefonní číslo, kdybyste cokoli potřebovala nebo kdybyste mi někdy chtěla říct, abych ztichl,“ napsal.

O několik týdnů později mu Sabina poslala odkaz. Cameron Roh ve svém vlastním videu popsal okamžik, kdy si uvědomil, že zdvořilá sousedka, před kterou se tak ztrapnil, proměnila celou událost v příspěvek pro The New York Times. „Moje sousedka napsala celý deníkový záznam, který byl publikován v The New York Times, o tomto příběhu,“ řekl viditelně potěšený. Pro něj nebylo nejdůležitější to, že se příběh objevil v Timesech, ale spíše to, jak se vyřešil. Dva cizinci na opačných stranách zdi a generační propasti – jeden příliš ohleduplný na to, aby si stěžoval, a druhý příliš nevšímavý na to, aby si uvědomil problém – se nakonec díky kytici tulipánů stali přáteli. „Je tak hřejivé to vidět, protože nikdy nevíte, co dokáže akt laskavosti,“ řekl Roh. „Na zdraví mileniálům a generaci Z, kteří spolu žijí v souladu.“