Jihoafrická republika chce zelenou energii: Pět klíčových překážek brzdí transformaci, ale řešení je na dosah
InovaceJihoafrická republika čelí složitému a pomalému přechodu k obnovitelným zdrojům energie, což má významné dopady na zdraví obyvatel, konkurenceschopnost exportu a globální klima. Pomalé tempo přináší komunitám žijícím v blízkosti uhelných elektráren neustálá zdravotní rizika.
Jihoafrická republika čelí složitému a pomalému přechodu k obnovitelným zdrojům energie, což má významné dopady na zdraví obyvatel, konkurenceschopnost exportu a globální klima. Pomalé tempo přináší komunitám žijícím v blízkosti uhelných elektráren neustálá zdravotní rizika. Zároveň by jihoafrický export mohl ztratit konkurenceschopnost, jelikož Evropská unie zavádí hraniční daně na produkty vyráběné s využitím elektřiny z uhlí. Uhelné elektrárny v zemi navíc nadále produkují vysoké úrovně skleníkových plynů, které přispívají ke změně klimatu.
Přechod k čistším zdrojům energie brzdí pět hlavních překážek. Tou nejvlivnější je státní podnik Eskom, který je pomalý v reakcích na změny a kontroluje výrobu, přenos i distribuci elektřiny. Díky své dominantní pozici má Eskom velký vliv na to, kdo se může připojit k síti a jak rychle mohou na trh vstoupit noví konkurenti. Finanční potíže Eskomu se prohlubují s tím, jak stále více domácností a firem vyrábí vlastní levnější solární energii, což snižuje jeho tržby. Podnik se snažil zpomalit energetickou transformaci zpochybňováním licencí pro obchodníky s elektřinou a bráněním plánům na plnou nezávislost národní přenosové sítě. Navíc podpořil nákladné uhelné projekty, když v roce 2024 rozhodl o prodloužení životnosti uhelných elektráren Camden, Grootvlei a Hendrina do roku 2030 za cenu přibližně 90 miliard randů (asi 5,5 miliardy USD). Tyto peníze by mohly být využity na nové projekty obnovitelných zdrojů s delší životností.
Druhou překážkou jsou vládní plány pro elektřinu, známé jako Integrované plány zdrojů. Tyto plány by měly určovat nejlevnější způsoby zajištění potřebné elektřiny pro zemi. Místo toho je však vláda využívá k prosazování preferovaných technologií, jako je jaderná energie a plyn, namísto levnějších obnovitelných zdrojů. Ačkoli země schválila zákon o zřízení velkoobchodního trhu s elektřinou, vláda paradoxně zasahuje do trhu prostřednictvím těchto plánů, aby omezila působení tržních sil.
Třetí překážkou je samotná elektrická síť. Ta byla před desítkami let vybudována pro přenos elektřiny z uhelných elektráren ve východní provincii Mpumalanga do hlavních měst a průmyslových center. Nejlepší zdroje větru a slunce se však nacházejí převážně na západě země. Síť se proto musí stát obousměrnou, schopnou přenášet elektřinu ze západu na východ. Národní přenosová společnost Jihoafrické republiky (dceřiná společnost Eskomu) plánuje v příštím desetiletí vybudovat 14 500 km nových přenosových vedení. Do té doby musí některé projekty obnovitelných zdrojů omezovat výrobu elektřiny, protože síť ji nedokáže přenést, a uhelné elektrárny tak nadále vyplňují mezeru. Dlouhodobé špatné plánování a finanční problémy Eskomu tuto překážku zhoršily. Dalším problémem je složitější správa národní sítě s tisíci poskytovateli obnovitelné energie ve srovnání se sítí založenou na několika uhelných elektrárnách. Pro udržení stability systému jsou nezbytné služby reagující na náhlé změny výkonu a schopné restartovat síť po výpadku. Jihoafrická republika stále pracuje na organizaci, financování a rozdělení odpovědnosti za tyto služby.