Překvapivá zjištění: Krátké, ale intenzivní UV záření poškozuje pulce více než delší expozice

Vědci z The University of Queensland (UQ) v Austrálii odhalili, že krátké, ale intenzivní dávky ultrafialového záření typu B (UVB) způsobují pulcům výrazně větší poškození DNA než delší a slabší expozice, a to i v případě, že celková dávka záření je stejná.

Vědci z The University of Queensland (UQ) v Austrálii odhalili, že krátké, ale intenzivní dávky ultrafialového záření typu B (UVB) způsobují pulcům výrazně větší poškození DNA než delší a slabší expozice, a to i v případě, že celková dávka záření je stejná. Tento překvapivý objev zpochybňuje dosavadní předpoklad, že závažnost spálení sluncem přímo souvisí s celkovou mírou expozice.

Jižní polokoule, kde je ozonová vrstva oslabená, čelí vážnému problému se spálením sluncem. Pulci jsou obzvláště zranitelní, protože rychle rostou, což je činí náchylnějšími k poškození DNA způsobenému UVB zářením. Tým výzkumníků, Niclas Lundsgaard, Craig Franklin a Rebecca Cramp, provedl experimenty s pulci žab Limnodynastes peronii. Pulce vystavili různým intenzitám a délkám UVB záření, přičemž zajistili, aby celková dávka záření byla pro všechny skupiny stejná.

Výsledky ukázaly, že pulci vystavení intenzivní dávce UVB (80 μW/cm²) po dobu jedné hodiny utrpěli poškození DNA téměř třikrát rychleji a měli o 47 % více poškozené DNA než ti, kteří byli vystaveni mírnějšímu záření (40 μW/cm²) po dobu dvou hodin. Pulci, kteří zažili intenzivní spálení po dva po sobě jdoucí dny, měli o 20 % více poškození DNA než ti, kteří byli vystaveni spálení jen jeden den. Překvapivě se ukázalo, že nejmenší pulci trpěli největším poškozením DNA, a to o 50 % více než jejich větší sourozenci, pravděpodobně kvůli většímu poměru povrchové plochy k hmotnosti.

Tato zjištění naznačují, že intenzita slunečního záření hraje klíčovou roli v míře poškození DNA, což může zásadně ovlivnit úmrtnost pulců v oblastech s vysokou intenzitou slunečního svitu. Lundsgaard varuje, že podobnému nebezpečí by mohly čelit i larvy jiných vodních živočichů, jako jsou ryby a koráli. Je však důležité poznamenat, že z této studie nelze vyvozovat přímé závěry ohledně nebezpečnosti silnějšího spálení sluncem pro lidi, jelikož žáby a lidé mají odlišné mechanismy opravy DNA poškozené UV zářením. Studie nicméně zdůrazňuje, že riziko sluneční expozice nemusí být měřeno pouze celkovým množstvím záření, kterému je organismus vystaven.