Průlom v onkologii: Řízená smrt rakovinných buněk probouzí imunitní systém k účinnějšímu boji proti nádoru

Vědci z Univerzity veterinární medicíny v Hannoveru a Goetheho univerzity ve Frankfurtu objevili nový způsob, jak potenciálně posílit imunitní systém v boji proti rakovině. Zaměřili se na typ programované buněčné smrti zvaný nekroptóza u pokročilé rakoviny prsu.

Vědci z Univerzity veterinární medicíny v Hannoveru a Goetheho univerzity ve Frankfurtu objevili nový způsob, jak potenciálně posílit imunitní systém v boji proti rakovině. Zaměřili se na typ programované buněčné smrti zvaný nekroptóza u pokročilé rakoviny prsu. Jejich výzkum ukázal, že vynucení nekroptózy v rakovinných buňkách, které byly odolné vůči běžnější formě buněčné smrti (apoptóze), nejenže tyto buňky usmrtilo, ale také vyslalo signály, které aktivovaly imunitní systém těla.

Tyto signály jsou klíčové pro stimulaci imunitních odpovědí, včetně aktivace přirozených zabíječských (NK) buněk, které jsou známé svou schopností vyhledávat a ničit rakovinné buňky. Problémem u mnoha nádorů je, že rakovinné buňky se naučí vyhýbat apoptóze, což jim umožňuje přežít, i když by měly zemřít. Tato odolnost výrazně snižuje účinnost stávajících léčebných postupů, zejména u pokročilých a metastazujících nádorů.

Apoptóza je často popisována jako „čistá“ forma buněčné smrti, při které se buňka úhledně rozpadne na malé kousky, které jsou následně odstraněny, aniž by vyvolaly zánět nebo upozornily imunitní systém. Nekroptóza je naopak „neuklizená“ – buňka nabobtná a praskne, čímž vylije svůj obsah do okolní tkáně. Tento proces funguje jako poplašný signál, který vyvolává zánět a přitahuje pozornost imunitního systému. Nekroptóza tak může sloužit jako záložní plán, když apoptóza selže, například při virových infekcích, kdy viry brání buňkám v běžném umírání.

Výzkum byl proveden na organoidech odvozených od pacientů – což jsou miniaturní 3D nádory pěstované v laboratoři z reálných rakovinných buněk. Tyto modely věrně napodobují původní nádor, což je činí cennými pro testování léčby a experimenty v buněčné biologii. Tým profesora Sjoerda van Wijka plánuje tyto organoidní modely dále rozvíjet a využívat k výzkumu buněčného stresu, poškození, rakoviny a infekčních chorob. Jejich cílem je vytvořit komplexní multibuňkové modely, které co nejpřesněji napodobují lidské a zvířecí tkáně, což pomůže efektivněji zkoumat nemoci a testovat potenciální léčebné postupy, a zároveň snížit potřebu testování na zvířatech.