Největší obratel megalodona se po desetiletích našel v Dánsku: Potvrdil obří velikost a překvapil jídelníčkem

V roce 1978 se v dánských jílových dolech Gram Clay Pits podařil mimořádný paleontologický objev. Vědci tehdy nalezli přibližně 20 obratlů z jednoho jedince megalodona, mezi nimiž vynikal jeden s průměrem 23 centimetrů.

V roce 1978 se v dánských jílových dolech Gram Clay Pits podařil mimořádný paleontologický objev. Vědci tehdy nalezli přibližně 20 obratlů z jednoho jedince megalodona, mezi nimiž vynikal jeden s průměrem 23 centimetrů. Tento obratel byl největší, jaký kdy byl u tohoto obřího žraloka nalezen, a stal se klíčovým základem pro odhady maximální velikosti druhu Otodus megalodon, který terorizoval neogenní moře. Bohužel, v roce 1989 se exemplář při přesunu mezi skladovacími zařízeními vážně poškodil a byl považován za ztracený.

Po desetiletích se však osud usmál. V roce 2017 si paleontolog a kurátor Bent Erik Kramer Lindow z Přírodovědného muzea Dánska všiml krabice s rozházenými úlomky a uvědomil si, že se dívá na část chybějících fosilií. Tyto znovuobjevené pozůstatky byly nyní podrobeny nové studii, která potvrdila předchozí zjištění o megalodonovi a odhalila nové informace o jeho životním stylu. Profesor paleobiologie Kenshu Shimada z DePaul University v Chicagu, hlavní autor studie, potvrdil, že i přes poškození se podařilo ověřit původní měření průměru 23 centimetrů, což je vědecky zásadní pro reprodukovatelnost dat.

Megalodon, který žil přibližně 23 až 3,6 milionu let před naším letopočtem, je jedním z nejoblíbenějších predátorů starověkého světa, a to především díky své odhadované velikosti – až 24,3 metru, což odpovídá zhruba dvěma standardním městským autobusům. Určení přesné podoby a velikosti megalodona je však náročné, protože žraloci mají chrupavčité kostry, které se špatně fosilizují. Většinou se dochovávají jen zuby a občasné obratle, které jsou tvořeny hustou, zvápenatělou chrupavkou.

Dlouho ztracený gramský exemplář byl pro vědce nesmírně důležitý. Jako největší svého druhu, jaký kdy byl nalezen, představoval oporu pro odhady maximální známé velikosti těla megalodona. Před jeho znovunalezením byly nejaktuálnější odhady velikosti založeny pouze na fotografiích obratle, nikoli na samotné fosilii. Jeho objevení tak umožnilo Shimadovi a jeho kolegům získat kritickou reprodukovatelnost dat a potvrdit, že průměr 23 centimetrů je spolehlivý pro odhad délky 24,3 metru.

Fosilie v krabici byly ve špatném stavu, když je v roce 1989 zachránil paleontolog Frank Osbæck. Krabice byla poté zřejmě zapomenuta, dokud ji v roce 2017 nerozpoznal Kramer Lindow. Výzkumníci nakonec zjistili, že krabice obsahovala dva částečně zachované obratle, nejméně 185 malých fragmentů obratlů a několik kusů hornin obsahujících odlitky obratlů. I přes poškození a neúplnost však tyto fosilie dokázaly odhalit mnoho cenných informací.

Součástí studie bylo i zkoumání vzorků sedimentů obklopujících obratle. K překvapení vědců byly pod mikroskopem objeveny četné šupiny fosilního žraloka obrovského. Tento nález vedl výzkumný tým k interpretaci, že pozůstatky žraloka obrovského představují obsah žaludku megalodona. Nedávné studie již naznačily, že megalodon byl oportunistický predátor s širší stravou, než se dříve myslelo. Tento objev nabízí nový pohled na to, jak tito obří predátoři žili, a naznačuje, že ti největší megalodoni mohli lovit dokonce i velké žraloky.