Román Marie Takolanderové: Matka v budoucím světě „každodenních hrůz“ hledá naději pro svého syna

Román „Konec romance“ (The End of Romance) od Marie Takolanderové představuje futuristický svět plný „každodenních hrůz“ a sleduje matčinu snahu zachránit svého syna.

Román „Konec romance“ (The End of Romance) od Marie Takolanderové představuje futuristický svět plný „každodenních hrůz“ a sleduje matčinu snahu zachránit svého syna. Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž každá nabízí jiný pohled na budoucnost a je napsána jedinečným stylem, což ukazuje autorčinu rozmanitost a hloubku.

První část patří Marianně, jejíž pohled je věcný, bez emocí a introspekce, s minimalistickým stylem psaní. Marianna je žena odpojená od okolí, komunity i sebe sama. Druhá část se ostře obrací do minulosti a je přepisem poslední zprávy od Eevy, jedné z prvních průzkumnic vyslaných hledat Zaslíbenou zemi. Je to hluboce osobní vyprávění, plné fyzických vjemů a sebeuvědomění, v ostrém kontrastu s Mariannou.

Třetí část je Josifova. Zatímco Marianna je primární, zaměřená na přežití a instinkty, Josif představuje zbytky civilizace. Je výmluvný a introspektivní, ale také ufňukaný a domýšlivý, věří, že má nárok na pozornost a těla žen. Vyplňuje ticho fakty ze svého vzdělání, ale postrádá praktické dovednosti, které Marianna používá k udržení jejich života. Čtvrtá část je zrcadlem Eevy a je napsána Marianniným synem. Tato část je plná hmatatelných, smyslových detailů a bloudících myšlenek, je strukturovaně volná a živě popisná. Chlapec, který je více přítomen ve svém prostředí než Marianna a vnímavější než Josif, končí knihu na potenciálně nadějné notě.

Román je silně protkán náboženskými odkazy a obrazy, odkazujícími na biblické pohromy spíše než na environmentální degradaci. Zároveň však neustálé vnikání moderních prvků – jako jsou lidé scrollující na telefonech nebo opuštěné přepravní kontejnery – ukotvuje tuto parabolickou budoucnost v současnosti, čímž ji činí spíše možnou než symbolickou. Kniha se hluboce zabývá genderovým násilím, maskulinitou a mateřstvím. Popisuje svět plný truchlících matek bez otců, kde jsou chlapci ceněni a privilegováni, jen aby byli posláni na smrt. Takolanderová vytvořila budoucnost, která pokračuje v cyklech násilí, jež jsou nám až příliš dobře známé: environmentální, domácí, vojenské, koloniální. Nejsou zde žádné postapokalyptické zombie hordy ani barbary v kůži, ale spíše všední, každodenní hrůzy, které jsou děsivé svou známostí.

Přestože kniha obsahuje mnoho náročných momentů a nenabízí šťastný konec, její čtyři perspektivy nabízejí pronikavý a neúprosný pohled na podstatu lidského bytí a záludnou sílu mýtotvorby. Jádrem příběhu je snaha ženy ochránit své dítě. I přes nepříznivé vyhlídky a absenci šťastného konce, recenze zdůrazňuje, že stejně jako chlapec v románu, i čtenář může odmítnout uvěřit, že „veškerá magie světa“ je zničena, a zvolit si naději. Kniha tak inspiruje k zamyšlení nad cykly násilí a možností najít naději i v těch nejtěžších časech.