Ženy v ochraně přírody v jihovýchodní Asii: Podpůrné sítě jim pomáhají k sebedůvěře a vedoucím pozicím

Ženy pracující v oblasti ochrany přírody se i přes snahy o dosažení genderové rovnosti v tomto sektoru stále potýkají s významnými kulturními a systémovými výzvami.

Ženy pracující v oblasti ochrany přírody se i přes snahy o dosažení genderové rovnosti v tomto sektoru stále potýkají s významnými kulturními a systémovými výzvami. Tyto tlaky mohou vést k vyhoření, stagnaci kariéry a odchodu žen z oboru, což snižuje rozmanitost perspektiv, které jsou podle odborníků zásadní pro řešení globálních problémů v ochraně přírody.

Podpůrné sítě a mentoring mezi ženami stále častěji poskytují bezpečný prostor pro sdílení zkušeností a rad, což účastnicím pomáhá dosahovat vedoucích pozic a budovat dlouhodobou kariéru. Ačkoli tyto sítě dokážou vyplnit stávající mezery v celém sektoru, odborníci zdůrazňují, že jsou zapotřebí i širší institucionální a společenské změny k vytvoření bezpečného, inkluzivního a podpůrného pracovního prostředí pro všechny.

Jessa Cabaayová, technická manažerka filipínské neziskové organizace Community Centered Conservation (C3), se na začátku své kariéry v mořské ochraně na Filipínách často ocitala jako jediná žena v místnosti. Tato izolace jí způsobovala úzkost při prezentacích na setkáních se zúčastněnými stranami, neboť cítila, že publikum zpochybňuje její důvěryhodnost. „Většina rybářských komunit, se kterými jsem pracovala, byli starší muži,“ popisuje Cabaayová své zkušenosti z diskusí o plánování chráněných mořských oblastí. Pozorovala, že její mužští kolegové jen zřídka čelili stejnému tlaku na prokazování kompetence. Skepticismus rybářů pravděpodobně odrážel kulturní přesvědčení rozšířené v mnoha filipínských pobřežních komunitách, které ženám přisuzují spíše domácí než profesionální role. „Existují očekávání, že jako žena následuješ; nemůžeš vést,“ říká. Bez ženských kolegyň, na které by se mohla obrátit pro podporu a radu, Cabaayová překonávala své rané kariérní potíže převážně sama.

Nyní však nachází sílu a povzbuzení prostřednictvím podpůrné sítě, která propojuje profesionálky v ochraně přírody napříč jihovýchodní Asií. Propojení s dalšími ženami, které čelí podobným výzvám, pro ni znamenalo zásadní změnu. „Uvědomila jsem si, že se netrápím sama. Všechny cítíme to samé,“ dodává. Tato iniciativa, nazvaná Network of Women (NOW), je vedena koalicí Asian Species Action Partnership (ASAP) se sídlem v Singapuru, která se zaměřuje na kriticky ohrožené druhy suchozemských a sladkovodních obratlovců. Program, spuštěný v roce 2021, kombinuje osobní workshopy o vedení a duševní pohodě s online platformou pro síťování pro svou rostoucí komunitu absolventek, z nichž všechny pracují na projektech podporovaných ASAP v celém regionu.

Cabaayová uvádí, že účast v síti absolventek, známé jako NOW Collective, posílila její důvěru ve vlastní přístupy k práci v ochraně přírody, které se soustředí na spolupráci, naslouchání a empatii. To jí pomohlo získat důvěru rybářských komunit, se kterými pracuje. „Nemusím měnit to, kým jsem, abych mohla vést. Jemnost může být v ochraně přírody mocným nástrojem,“ uzavírá.