Rodičovská dovolená v Británii: Matky přicházejí o statisíce, otcové nemohou pomoci. Co ukazuje příklad Španělska?

Britský systém rodičovské dovolené, ačkoliv se od roku 1948 vyvíjel, si po desetiletí zachovává svou základní strukturu. Odráží takzvaný liberální model sociální politiky, kde stát zasahuje minimálně a ponechává rodinám, aby si samy zvolily, jak skloubí práci a péči.

Britský systém rodičovské dovolené, ačkoliv se od roku 1948 vyvíjel, si po desetiletí zachovává svou základní strukturu. Odráží takzvaný liberální model sociální politiky, kde stát zasahuje minimálně a ponechává rodinám, aby si samy zvolily, jak skloubí práci a péči. V praxi jsou však tyto volby silně ovlivněny dostupnými politikami a vytvářejí nerovný přístup.

Sdílená rodičovská dovolená, zavedená v dubnu 2015 s cílem umožnit párům rovnoměrnější rozdělení péče, je využívána méně než dvěma procenty oprávněných otců. Důvodem je především nízká zákonem stanovená výše příspěvku, která činí pouhých 194 liber týdně, což je méně než polovina národní minimální mzdy. Pro většinu rodin je tato částka finančně neudržitelná. Systém navíc vyžaduje, aby matky postoupily část svého nároku, místo aby otcové měli svá nezávislá práva.

Analýza Úřadu pro národní statistiku ukazuje, že průměrný měsíční příjem matek klesá o 42 % (přibližně o 1 051 liber) během pěti let po narození prvního dítěte. Charitativní organizace Joseph Rowntree Foundation odhaduje, že tato „penalizace za péči“ může přesáhnout 100 000 liber na ztracené hrubé mzdě během šesti let. Pokud je výše příspěvku takto nízká, rodiny, kde jsou muži vyššími výdělky, si nemohou dovolit, aby otcové čerpali delší dovolenou. Jedná se o omezenou volbu, formovanou finanční realitou, nikoli preferencemi rodičů.

Zkušenosti otců s firemními politikami ohledně rodičovské dovolené navíc silně závisí na tom, zda mají podporujícího manažera. Zaměstnanci jsou tak ponecháni, aby sami znali a prosazovali své nároky. Přibližně 4 miliony lidí ve Spojeném království jsou OSVČ a ti, kdo pracují na smlouvy s nulovou hodinovou dotací nebo přes agentury, čelí podobnému vyloučení z placené rodičovské dovolené. Výzkum ukazuje, že vyloučení z dovolené jim brání v navázání pouta s dítětem v prvních týdnech a v podpoře partnerky během náročného období.

To, kdo a kolik dovolené čerpá, je také ovlivněno rasou, příjmem a typem zaměstnání. Rodiče z etnických menšin, ti s nižšími příjmy nebo v manuálních profesích, méně často vnímají sdílenou rodičovskou dovolenou jako možnost, mají na ni nárok nebo ji využívají. Systém je dlouhodobě nastaven tak, aby zvýhodňoval profesionální páry s dvojím příjmem.

Země, které dosáhly největšího pokroku v rovném rodičovství, poskytují každému rodiči vlastní, nepřenosný nárok na dovolenou, placenou na úrovni, která je finančně udržitelná. Příkladem je Španělsko, které v roce 2021 zavedlo sérii opatření, jež srovnala rodičovskou dovolenou na 16 týdnů pro každého rodiče. Podíl otců, kteří ji využili, vzrostl ze 46 % na více než 75 %.

Analýza pro Spojené království odhaduje, že prodloužení otcovské dovolené na šest týdnů s 90% výší příjmu by mohlo generovat čistý ekonomický přínos přibližně 2,7 miliardy liber ročně. Zisky plynou z vyšší zaměstnanosti matek. Politika zaměřená na péči a ekonomický růst jsou vzájemně se posilující cíle. Smysluplná reforma vyžaduje životaschopnou výši příspěvku; individuální, nepřenosné nároky pro oba rodiče; a pravidla způsobilosti, která zahrnují OSVČ, zaměstnance s nejistými podmínkami a rodiče-studenty. Bez těchto změn systém riskuje, že bude produkovat stejné výsledky, ekonomická zátěž péče zůstane nepřiměřeně na matkách, otcové si nebudou moci dovolit delší dovolenou a příliš mnoho rodin bude zcela vyloučeno.