Uprostřed války v Íránu: Vědci chrání plameňáky a volají po „humanitárním koridoru pro vědu“

Íránští vědci čelí dlouhodobé izolaci, která se v důsledku probíhající války ještě prohloubila. Mezinárodní sankce a konflikt omezují jejich přístup k financování, profesnímu rozvoji a globální vědecké spolupráci.

Íránští vědci čelí dlouhodobé izolaci, která se v důsledku probíhající války ještě prohloubila. Mezinárodní sankce a konflikt omezují jejich přístup k financování, profesnímu rozvoji a globální vědecké spolupráci. Navzdory těmto obtížím však místní organizace, jako je AvayeBoom Bird Conservation Society, vytrvale pokračují ve své práci, propojují lidi s mokřady prostřednictvím ptáků a chrání kritická ptačí stanoviště.

Jedním z příkladů je nedávná expedice týmu AvayeBoom k jezeru Maharloo, které je klíčovým místem pro hnízdění plameňáků v Íránu. Během krátkého příměří v polovině dubna vědci s nadšením pozorovali nejméně 5 000 plameňáků růžových. Zaznamenali také, že jezero, které v létě získává růžový odstín, bylo neobvykle plné vody. Předpokládají, že snížená zemědělská a průmyslová aktivita v důsledku války mohla paradoxně vést k menšímu odčerpávání vody z jezera, což je nečekaný pozitivní dopad na ekosystém.

Izolace íránské přírody a vědců však není novým jevem. Již léta brání rozvoji vědecké kapacity a přístupu k profesním příležitostem. Vědci mimo Írán proto volají po větší inkluzivitě pro íránskou vědeckou komunitu, neboť je to zásadní pro efektivitu globálních ochranářských snah. Jak zdůrazňuje Iman Ebrahimi z AvayeBoom, nelze ignorovat některé části světa a přitom tvrdit, že chráníme přírodu globálně.

AvayeBoom se zaměřuje na opětovné propojení lidí s přírodou, zejména prostřednictvím ptáků. Více než pět let pracují s komunitami v okolí mokřadu Arjan, který je součástí biosférické rezervace UNESCO. Tato oblast je domovem tisíců druhů, ale čelí problémům s nelegálním lovem, nadměrnou pastvou, suchem a přeměnou mokřadů na zemědělskou půdu. Organizace se snaží chránit tato cenná stanoviště a zároveň uznává potřeby místních obyvatel. Identifikovali například husici rezavou jako „vlajkový druh“, který má kulturní význam a pomáhá inspirovat ekologicky odpovědné chování. Díky jejich práci se dnes obrazy husic objevují na zdech škol a členové týmu jsou zváni do domovů místních obyvatel, což svědčí o rostoucím zájmu o ochranu přírody na vesnické úrovni.

Nicméně, počet lidí pracujících na ochraně divoké přírody a ekosystémů klesá, což válka může ještě zhoršit. Mnozí vědci opouštějí zemi kvůli nedostatku podpory. K tomu se přidává i pronásledování ze strany vlastní vlády, kdy byli například v roce 2018 zatčeni ochránci přírody pracující na záchraně kriticky ohroženého geparda asijského. Tyto události vedly k mezinárodním výzvám k jejich propuštění.

Mohammad Reza Farzanegan, profesor ekonomie na Marburgské univerzitě v Německu, upozorňuje, že politické konflikty a vědecká izolace poškozují nejen individuální kariéry, ale i celkový rozvoj vědy v Íránu. Sankce, které mají oslabit stát, často brání rozvoji silné střední třídy, včetně univerzitních profesorů a výzkumníků, což vede k odlivu mozků. Farzanegan, který spolupracuje s íránskými univerzitami, obdivuje kvalitu a odolnost íránských vědců, ale zároveň si všímá, že jim často chybí základní podmínky pro běžný výzkum, jako je spolehlivý internet nebo přístup k odborným časopisům.