Vědci vyvinuli nástroj, který přesně určí, kde investice do záchrany řek přinesou největší dopad

Sladkovodní ekosystémy po celém světě čelí rostoucímu tlaku, přičemž zdroje na jejich ochranu jsou omezené.

Sladkovodní ekosystémy po celém světě čelí rostoucímu tlaku, přičemž zdroje na jejich ochranu jsou omezené. Vědci z Mezinárodního institutu pro aplikovanou systémovou analýzu (IIASA) a jejich partneři vyvinuli nový rámec, který pomáhá určit, kde mohou být investice do ochrany nejúčinnější při prevenci ztráty biodiverzity a kde restaurace přinese největší ekologický dopad v USA a Evropě.

Biodiverzita sladkovodních ekosystémů klesá rychleji než v suchozemských nebo mořských ekosystémech. Současné snahy o ochranu často postrádají praktické nástroje pro identifikaci nejnaléhavějších oblastí. Studie se zaměřuje na společenstva potočních ryb, která jsou citlivým ukazatelem stavu sladkovodních biotopů. Tyto komunity nereagují na změny prostředí vždy postupně, ale mohou dosáhnout „bodů zlomu“, kdy environmentální tlaky překročí kritickou hranici. Po překročení těchto hranic se ekologické podmínky mohou rychle zhoršit a jejich obnova je pak mnohem obtížnější a nákladnější.

Nový rámec, publikovaný ve studii v npj Biodiversity, využívá poznatky o těchto ekologických prahových hodnotách k informování o rozhodnutích v oblasti ochrany a obnovy. Umožňuje odborníkům identifikovat místa, kde preventivní opatření mohou zabránit úpadku ekosystémů, a kde by se měly prioritizovat snahy o obnovu pro maximální dopad. Kyle Brumm z IIASA zdůrazňuje, že kombinací ekologických prahových hodnot s informacemi o stávajících chráněných oblastech lze určit, kde jsou potřeba proaktivní kroky k prevenci budoucího poklesu a podpoře obnovy sladkovodních ekosystémů. Rámec tak pomáhá efektivněji cílit omezené zdroje.

Nástroj rozlišuje mezi prioritami ochrany a obnovy. Prioritami ochrany jsou povodí s omezenou formální ochranou, která se blíží k překročení ekologických prahových hodnot. Prioritami obnovy jsou pak potoční oblasti, které již ekologické prahové hodnoty překročily, a to i přes vysokou míru ochrany. Tento přístup je klíčový, protože prevence degradace ekosystémů je často mnohem nákladově efektivnější a ekologicky účinnější než jejich obnova po již proběhlé degradaci.