NATO posiluje svou obranu a spolupráci: Evropa a Kanada hledají strategickou nezávislost na USA

Členské státy NATO výrazně zvyšují své obranné výdaje a prohlubují spolupráci, což je strategický krok motivovaný spíše měnící se geopolitickou situací než snahou vyhovět politickému tlaku.

Členské státy NATO výrazně zvyšují své obranné výdaje a prohlubují spolupráci, což je strategický krok motivovaný spíše měnící se geopolitickou situací než snahou vyhovět politickému tlaku. Napětí mezi Spojenými státy a evropskými členy aliance, vyvolané například rozhodnutím USA zaútočit na Írán bez konzultace s partnery či kritikou výdajů na obranu, vedlo k evropskému odporu a dokonce k odepření přístupu k americkým základnám.

Tato situace se odehrává v době, kdy Evropa čelí rostoucí agresi ze strany Ruska na Ukrajině, což vyvolává obavy v rámci NATO. Zároveň jsou americké vojenské kapacity oslabeny probíhajícími konflikty. Vzhledem k tomu, že NATO se skládá převážně z malých a středních mocností, je pro ně klíčové posílit vlastní obranné schopnosti bez výhradní závislosti na americké podpoře.

Paradoxně, kritika ze strany USA ohledně nedostatečných obranných výdajů sice posílila politickou základnu tehdejšího prezidenta, ale vedla k nečekanému výsledku. Místo masivních nákupů amerických zbraní se země NATO aktivně snaží snížit svou závislost na amerických zbraních a technologiích. Příkladem je přehodnocování nebo rušení závazků k nákupu amerických stíhaček F-35.

Členské státy NATO se také zaměřují na posílení domácí zbrojní výroby. Dlouhodobě se potýkaly s dilematem mezi požadavky na společné síly aliance a ochranou domácích pracovních míst, což dříve omezovalo jejich produkci zbraní a munice. Nyní se situace mění, jak ukazuje například rozhodnutí Kanady, že nabídky na dodávku lehkých užitkových vozidel pro kanadské ozbrojené síly budou moci podávat pouze kanadské společnosti, čímž byly vyloučeny dvě americké firmy.

Kromě posílení domácí výroby je klíčová i politická vůle ke spolupráci. Neschopnost spoléhat se na USA paradoxně vedla k posílení spolupráce mezi neamerickými členy aliance. Příkladem je Evropský obranný fond, který umožňuje členům aliance spolupracovat na obraně a konsolidovat obranné zakázky. Účast Kanady, neevropské země, v tomto fondu podtrhuje současného ducha spolupráce. Dalším příkladem je rozhodnutí Kanady pořídit německo-norské ponorky namísto jihokorejských. Tyto kroky ukazují, že zvýšené výdaje a spolupráce jsou součástí promyšlené strategie pro stabilnější a nezávislejší obranu v nestabilním světě.