Zapomenutý Světový den populace: Proč je zpomalení růstu klíčové pro planetu a jak na to
PřírodaPřed několika desítkami let bylo zpomalení globálního růstu populace mezinárodní politickou prioritou. Dnes se však odborníci a rozhodovací orgány obávají, že lidé mají menší rodiny – vývoj, který by v minulosti byl oslavován jako vítaný pokrok. 11.
Před několika desítkami let bylo zpomalení globálního růstu populace mezinárodní politickou prioritou. Dnes se však odborníci a rozhodovací orgány obávají, že lidé mají menší rodiny – vývoj, který by v minulosti byl oslavován jako vítaný pokrok. 11. červenec je Světovým dnem populace, dnem, který „upozorňuje na naléhavost a důležitost populačních otázek“ a byl založen Organizací spojených národů v roce 1989. Tehdy bylo všeobecně známo, že trvalý růst lidské populace může překročit dostupné zdroje, způsobit výrazný dopad na ekosystémy, zhoršit chudobu a vyvolat sociální nepokoje a ozbrojené konflikty. Dnes však Světový den populace zůstává z velké části bez povšimnutí, a to i ze strany OSN.
Převažující narativ o populaci se nyní soustředí na klesající míru porodnosti (počet porodů na ženu) a údajné hrozby, které to představuje pro naše ekonomiky. Malá pozornost je věnována důležitému faktu, že každý rok přibývá na světě přibližně 70 milionů lidí (což odpovídá celé populaci Spojeného království) a směřujeme k vrcholu více než 10 miliard v 80. letech 21. století. Zatímco stárnutí populace – a v některých zemích i její pokles – přináší nové socioekonomické výzvy, ty jsou zvládnutelné dostupnými sociálněpolitickými opatřeními. Problematické je spíše to, že globální pokles porodnosti neprobíhá dostatečně rychle.
Při současné velikosti populace 8,3 miliardy jsou všechny ukazatele stavu životního prostředí již v červených číslech. Čelíme závažným klimatickým změnám a šestému masovému vymírání a přírodní zdroje využíváme téměř dvakrát rychleji, než se Země dokáže regenerovat. Každých několik let překračujeme další planetární hranice a již jsme překročili sedm z devíti. Vědci se shodují, že se stále více blížíme kritickým bodům zvratu. Skutečnost, že naše počty stále rostou, je obzvláště znepokojivá vzhledem k tomu, že spotřeba energie, potravin a materiálů na osobu také stoupá, neboť stále více lidí oprávněně uniká chudobě. Přesto se rozhodovací orgány nějakým způsobem více obávají hypotetického nedostatku dětí. Dominance mediálních zpráv o „poklesu porodnosti“ odhaluje, že mnoho lidí se stále drží rizikové iluze, že nekonečný růst je žádoucí i možný.
Pokračující globální růst populace také odráží zastavený pokrok v oblasti práv žen. Když mají ženy reprodukční autonomii a vyhlídky mimo práci v domácnosti na plný úvazek, téměř vždy se rozhodnou mít menší rodiny. Země s nejvyšší mírou porodnosti jsou obecně ty s nejhoršími genderovými nerovnostmi, kde jsou dětské sňatky a porody v dospívání stále normou. Nedávné výrazné škrty ve financování mezinárodních iniciativ pro plánování rodiny a genderovou rovnost, včetně těch ze strany Spojených států, zhoršují tyto problémy, což vede k zbytečnému utrpení a úmrtím, kterým lze předejít, a mohlo by to vést k rychlejšímu růstu populace. Výzkum ukazuje, že investice do žen a dívek je jedním z nejúčinnějších nástrojů udržitelného rozvoje. Kromě zpomalení růstu populace (což je klíčové pro budování odolnosti vůči změně klimatu v nejzranitelnějších zemích) zajištění toho, aby si ženy mohly zvolit velikost své rodiny, usilovat o vzdělání, vstoupit do pracovní síly a podílet se na rozhodování, také zvyšuje bohatství zemí, vede k vyššímu počtu environmentálních a zdravotních politik a přináší více míru a bezpečnosti.