Americké námořnictvo zrychluje logistiku: Mobilní 3D tiskárny dodají náhradní díly lodím přímo na moři

Námořní postgraduální škola (NPS) amerického námořnictva, konkrétně její Konsorcium pro pokročilý výrobní výzkum a vzdělávání (CAMRE), se připravuje na demonstraci polního využití 3D tiskáren v rámci mezinárodního vojenského cvičení Rim of the Pacific 2026 (RIMPAC).

Námořní postgraduální škola (NPS) amerického námořnictva, konkrétně její Konsorcium pro pokročilý výrobní výzkum a vzdělávání (CAMRE), se připravuje na demonstraci polního využití 3D tiskáren v rámci mezinárodního vojenského cvičení Rim of the Pacific 2026 (RIMPAC). Cílem je nasadit pokročilé výrobní systémy na lodích a v lokalitách po celém Havaji, aby bylo možné vyrábět a distribuovat náhradní díly podle potřeby. Tento přístup má fungovat jako mobilní, distribuovaná výrobní síť napříč různými doménami a aktivy.

Základní myšlenka spočívá v tom, že namísto dnů či týdnů čekání na náhradní díly by loď mohla během nasazení podat digitální požadavek. Speciální software by pak našel nejbližší vhodný stroj nebo operátora, který by potřebný díl buď našel, nebo vytiskl na 3D tiskárně. Díl by následně byl doručen na místo určení, potenciálně pomocí bezpilotního dronu. Představte si například, že přestane fungovat čerpadlo.

Za normálních okolností by posádka musela najít a analyzovat závadu, poté vyhledat potřebný díl a objednat náhradu, pokud žádná není na palubě. Tato objednávka by pak musela být vyřízena a dopravena na loď letecky nebo po moři. Během čekání by loď mohla trpět sníženou operační schopností, což představuje velmi reálný problém. V době míru to nemusí být zásadní problém, ale v bojové zóně by to mohlo mít vážné důsledky, zejména pokud jsou poškozeny přístavy, cílem se stanou zásobovací lodě nebo letadla nemohou bezpečně dosáhnout dané lodi.

Tento druh polního zásobování by byl proto nesmírně cenný. Distribuovaná výroba by však nenahradila běžnou logistiku. Spíše by poskytla nouzovou alternativu pro určité díly, což by lodím umožnily zůstat v provozu, dokud nedorazí standardní náhrady. Mohla by také snížit počet méně běžných náhradních komponent, které každá loď musí nést. Namísto přepravy každého myslitelného držáku, pouzdra nebo objímky by plavidlo mohlo nést výrobní zařízení, suroviny a schválené digitální návrhy.

Cvičení RIMPAC bude proto využito k otestování, zda koncept skutečně může fungovat v „reálném“ vojenském měřítku. Samotného RIMPACu se zúčastní 35 národů, přibližně 40 válečných lodí, 5 ponorek, 140 letadel a přes 25 000 příslušníků, kteří budou úzce spolupracovat v celém řetězci Havajských ostrovů. Zajímavé je, že něco podobného bylo vyzkoušeno již během předchozího RIMPACu, kdy bylo vyrobeno a instalováno pouzdro z nerezové oceli na lodi USS Somerset. Letošní událost však bude sloužit k otestování celé sítě a procesu dodávky, nikoli pouze k prokázání, že jednotlivá tiskárna dokáže něco vyrobit.

„Namísto zaměření na jedinou výrobní technologii bude demonstrace provádět kompletní pracovní postup expediční výroby, od přijetí digitálního požadavku a identifikace dostupné výrobní kapacity až po výrobu prostřednictvím distribuovaných uzlů a přepravu a dodávku dílů na podporu operačních sil,“ vysvětlil Chris Curran, programový manažer CAMRE, v tiskové zprávě. „Cílem je ukázat, jak pokročilá výroba doplňuje integrovanou logistickou síť v náročných prostředích,“ dodal.