Vlády velkých zemí věděly o klimatických rizicích už v 60. letech, ukazuje nová zpráva

O tom, kdy společnosti vyrábějící fosilní paliva věděly o škodlivosti svých produktů pro klima, veřejné zdraví a životní prostředí, bylo napsáno mnoho. Méně pozornosti se však věnovalo tomu, jak dlouho o tom věděly i vlády a co s těmito informacemi udělaly nebo neudělaly.

O tom, kdy společnosti vyrábějící fosilní paliva věděly o škodlivosti svých produktů pro klima, veřejné zdraví a životní prostředí, bylo napsáno mnoho. Méně pozornosti se však věnovalo tomu, jak dlouho o tom věděly i vlády a co s těmito informacemi udělaly nebo neudělaly. Nová zpráva Centra pro mezinárodní environmentální právo (CIEL) nyní ukazuje, že vlády mnoha zemí s vysokými emisemi věděly již od 60. let, že využívání fosilních paliv otepluje planetu a že v případě pokračování by mohlo vést k závažným dopadům – včetně tání polárních ledovců, výrazného vzestupu hladiny moří a extrémního horka. Přesto některé země odpovědné za největší kumulativní podíly uhlíkových emisí tvrdily, že globální povědomí o změně klimatu se objevilo až koncem 80. let, přibližně v době založení Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a zahájení jednání o klimatické úmluvě.

Před rokem nejvyšší soud světa potvrdil, že země mají povinnost omezovat změnu klimatu od okamžiku, kdy si byly vědomy předvídatelných rizik, která představuje, a napravovat její dopady. Toto historické poradní stanovisko otevřelo cestu k tomu, aby státy byly pohnány k odpovědnosti nejen za nečinnost v oblasti změny klimatu, ale také za její zhoršování udržováním její hlavní příčiny: produkce a využívání fosilních paliv. Čím dříve vlády věděly o příčinách a nebezpečích změny klimatu, tím déle trvá jejich povinnost jí předcházet a tím větší je jejich potenciální odpovědnost za vzniklé škody. Jakmile byly státy informovány o rizicích, která fosilní paliva představují pro klima, měly povinnost udělat vše, co bylo v jejich silách, aby zabránily jejich naplnění – a přinejmenším se zdržet jejich zhoršování. Jak však ukazují trendy v závislosti na fosilních palivech a zhoršování klimatu, nestalo se tak.

Ačkoli mezinárodní právo jasně definuje klimatické povinnosti, neurčuje přesné datum, kdy tyto povinnosti začaly platit pro konkrétní země. Zpráva CIEL však poskytuje důkazy, které mohou pomoci určit dřívější počátek těchto povinností, a tím i delší dobu jejich porušování. Tyto informace nejsou jen historickým záznamem, ale otázkou právní odpovědnosti, která může mít významný dopad na budoucí právní spory a na tlak na vlády, aby urychlily řešení klimatické změny.