Vědci odhalili „stopu smrti“ buněk: Nový klíč k imunitě i prevenci šíření virů

Každý den v našem těle umírají a jsou nahrazovány stovky miliard buněk. Udržování tohoto neustálého biologického obratu je klíčové pro dobré zdraví. Vědci nyní objevili novou „stopu smrti“, kterou buňky zanechávají po svém zániku, aby navedly imunitní systém k jejich odstranění.

Největší a nejcennější diamanty na světě, známé jako CLIPPIR diamanty, představují pro geology dlouhodobou záhadu. Ačkoliv se nacházejí v horninách zvaných kimberlity, dosud nebylo zcela jasné, proč některé kimberlity tyto výjimečné drahokamy obsahují, zatímco většina nikoli. Nový výzkum přináší zásadní poznatky, které pomáhají rozluštit tuto hádanku a zároveň nabízejí praktický nástroj pro budoucí průzkum.

Předchozí studie naznačovaly, že CLIPPIR diamanty vznikají mnohem hlouběji než běžné diamanty. Jejich chemické složení poukazovalo na souvislost se starověkou horninou z mořského dna, známou jako oceánská kůra, která byla tektonickými deskami zatažena hluboko do nitra Země. Při tomto procesu, zvaném subdukce, se oceánská kůra dostává do pláště, kde je působením tepla, tlaku a interakce s okolními horninami přeměněna. Za těchto extrémních podmínek se uhlík obsažený v materiálu může proměnit v diamant.

Nové důkazy z analýzy chemie olivínu naznačují, že kimberlity obsahující CLIPPIR diamanty jsou spojeny s konkrétním typem recyklovaného materiálu: starověkou bazaltovou oceánskou kůrou, která byla před zatažením hluboko do Země pozměněna horkými tekutinami cirkulujícími mořským dnem. Tato hydrotermálně pozměněná oceánská kůra zřejmě vytvořila husté horniny bohaté na železo v hlubokém plášti. Tento objev řeší jednu z dosud nezodpovězených otázek ohledně CLIPPIR diamantů: jaké horniny je hostily, než je kimberlitová magmata vynesla na povrch.

Zjištění však zároveň vyvolávají další otázku. Tyto železem bohaté horniny jsou tak husté, že nemohou samy stoupat zpět k zemskému povrchu. Dřívější teorie předpokládaly, že hornina hostící tyto diamanty mohla pasivně stoupat pláštěm. Nové výsledky naznačují, že cesta byla pravděpodobně složitější. Místo pasivního stoupání by tento hustý, železem bohatý materiál potřeboval silný zdvih. Jedním z možných mechanismů jsou plášťové chocholy: sloupce přehřáté horniny, které stoupají z hlubin Země a mohou zachytit hustý materiál, čímž ho tlačí vzhůru. Tyto výstupy mohly vynést materiál obsahující diamanty vzhůru, dokud se neuložil na bázi litosféry, tlustého, pevného kořene pod starými kontinenty, kde pravděpodobně zůstal po stovky milionů let. Mnohem později vzácná magmata, generovaná hluboko v Zemi, prošla těmito oblastmi bohatými na diamanty. Tato magmata rychle vystoupala na povrch a ztuhla jako kimberlitové horniny, přičemž s sebou vynesla diamanty a související minerály.

CLIPPIR diamanty tak nejsou jen vzácné a cenné drahokamy. Zaznamenávají dlouhou geologickou cestu: od starověkého mořského dna, přes hluboký plášť, ke kořenům kontinentů a nakonec na povrch při vzácných sopečných erupcích. Nové poznatky mohou také pomoci při hledání diamantů. V částech Afriky, včetně Sierry Leone a Angoly, byly v říčních štěrcích nalezeny velmi velké CLIPPIR diamanty. Tyto diamanty musely pocházet z primárních zdrojových hornin, jako jsou kimberlity, ale v mnoha případech tyto zdroje zůstávají neznámé. Řeky mohou diamanty transportovat daleko od místa, kde původně vybuchly, což ztěžuje jejich zpětné vysledování k horninám, které je vynesly na povrch.