Webbův teleskop zachytil galaxii NGC 5134: Její světlo putovalo od éry T. Rexe

Vesmírný dalekohled Jamese Webba zachytil dechberoucí snímek spirální galaxie NGC 5134, jejíž světlo putovalo k Zemi celých 65 milionů let.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba zachytil dechberoucí snímek spirální galaxie NGC 5134, jejíž světlo putovalo k Zemi celých 65 milionů let. To znamená, že světlo, které nyní vidíme, vyrazilo na svou cestu v době, kdy na Zemi právě vymírali dinosauři, včetně Tyrannosaura rexe.

Dva přístroje na palubě Webbovy observatoře se spojily, aby vytvořily tento úžasný obraz, který odhaluje strukturu galaxie NGC 5134 v souhvězdí Panny. Ačkoliv se vzdálenost 65 milionů světelných let může zdát obrovská, z hlediska galaxií je NGC 5134 považována za relativně blízkou. Tato blízkost umožnila Webbovým výkonným kamerám zachytit jemné detaily v těsně stočených ramenech galaxie.

Středně infračervený přístroj (MIRI) zobrazil teplý prach a komplexní molekuly v oblacích galaxie, zatímco kamera pro blízké infračervené záření (NIRCam), primární zobrazovací nástroj, zvýraznila hvězdy a hvězdokupy v nich.

Galaxii NGC 5134 objevil v roce 1785 německo-britský astronom William Herschel. Má také potenciální „aktivní galaktické jádro“ – kompaktní oblast v centru galaxie, která vyzařuje značné množství energie napříč elektromagnetickým spektrem, což naznačuje, že tato svítivost není produkována hvězdami.

V rámci tohoto malebného pohledu na galaxii vidíme plynové mraky, které se vlní podél jejích spirálních ramen. Tyto oblasti jsou místy vzniku nových hvězd. Každá nově vzniklá hvězda spotřebovává zásoby plynu v galaxii, a když hvězdy umírají, část tohoto plynu recyklují zpět do galaxie.

Tato dynamika mezi plynem a hvězdami je předmětem programu NASA, Evropské kosmické agentury (ESA) a Kanadské kosmické agentury (CSA), jehož cílem je studovat 55 galaxií v blízkém vesmíru, které aktivně tvoří nové hvězdy, a to pomocí širokého rozsahu vlnových délek. Nová data z Webbova teleskopu přispívají k bohatému pochopení jednotlivých hvězdokup a oblaků tvořících hvězdy a již byla využita ke studiu životního cyklu drobných prachových zrn, tvaru a vlastností oblaků tvořících hvězdy, vazeb mezi mezihvězdným plynem a prachem a procesu, jímž nově vzniklé hvězdy přetvářejí své okolní prostředí.