Evropa hledá řešení pro přemnožené kormorány: Rybáři chtějí regulaci, ochránci přírody navrhují jiné cesty

Populace kormorána velkého se v Evropě za posledních padesát let zotavila z téměř vyhynutí do stavu přemnožení, což vyvolává dlouhodobou debatu o regulaci mezi rybáři, které trápí jeho nenasytný apetit, a ochránci přírody.

Populace kormorána velkého se v Evropě za posledních padesát let zotavila z téměř vyhynutí do stavu přemnožení, což vyvolává dlouhodobou debatu o regulaci mezi rybáři, které trápí jeho nenasytný apetit, a ochránci přírody. Devět členských států Evropské unie, včetně Chorvatska, České republiky, Estonska, Finska, Lotyšska, Polska, Rumunska, Slovenska a Švédska, nedávno vyzvalo Brusel k uvolnění pravidel pro odlov, která druh chrání od roku 1979. Cílem je udržet populaci kormoránů na „ekologicky a ekonomicky přijatelné úrovni“.

Peter Božík ze Slovenského rybářského svazu popisuje situaci jako „velmi špatnou a stále se zhoršující“ a kormorány označuje za „teroristy“. Uvádí, že když se kormoráni shromáždí na zimovištích, dokážou v nezamrzlé vodě během okamžiku zlikvidovat celou rybí populaci nebo ji poškodit tak, že nepřežije. Pavel Vrána, ichtyolog z Českého rybářského svazu, dodává, že kormoráni ryby nejen konzumují, ale často je i zraňují nebo stresují, což brání jejich rozmnožování. „Když se na jedno místo snese 3 000 kormoránů, je to jako masakr motorovou pilou,“ říká Vrána. Grigore Stefan z Asociace rybářů Murighiol v deltě Dunaje uvádí, že Rumunsko kvůli kormoránům ročně přichází o miliony ryb.

V minulosti Evropané systematicky ničili kolonie kormoránů, což vedlo k jejich téměř vyhynutí. Na počátku 60. let zbylo v hlavních hnízdištích jen několik tisíc hnízdících párů. Po získání ochranného statusu se však jejich počet výrazně zvýšil a do roku 2026 se odhaduje na 2 miliony ptáků v Evropě. Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické, vysvětluje, že kormoráni profitovali z nadměrného rybolovu v Baltském moři, který zdecimoval velké dravé ryby živící se menšími potěry. Kormoráni tak jednoduše nahradili tyto predátory. V centrální Evropě rybám chybí úkryty, protože úřady rychle odstraňují přirozené úkryty, jako jsou padlé stromy, a rybníky často připomínají „rybí vany“ se strmými břehy, což je činí zranitelnými vůči predátorům. Kormoráni mají také velmi málo přirozených predátorů, a tak se nekontrolovaně množí.

Jak rybáři, tak ochránci přírody se shodují, že zatímco místní populace kormoránů jsou relativně nízké a stabilní, největší škody způsobují velká hejna migrujících ptáků. Navrhují však velmi odlišné metody řešení. Pavel Vrána volá po „celoevropském řešení“ a navrhuje potírání vajec olejem v hnízdech, aby se ucpaly póry, kterými embryo dýchá. „Pokud chceme ekologicky a účinně omezit populaci, musí se to stát v místě, kde se rozmnožují, bez ohledu na to, jak hrozně to zní,“ říká. Ochránci přírody s tím nesouhlasí, i když akceptují praxi střelby na kormorány, povolenou jako výjimka z pravidel EU, k jejich odstrašení z oblastí, kde ryby zimují. Ornitolog Jozef Ridzoň ze SOS/Birdlife Slovensko doporučuje, aby rybáři identifikovali „citlivé“ oblasti ochrany ryb, kde by se pokračovalo v odstrašující střelbě. Zdeněk Vermouzek je skeptický k rozsáhlým opatřením, pro která „nemáme lidi ani zbraně“, a dodává, že ptáci jsou inteligentní a při zásahu do kolonie začnou hnízdit odděleně, což zvýší náklady na zásah. Navrhuje omezit čištění řek, aby ryby měly lepší úkryty, a vrátit se k přírodnějšímu hospodaření na exponovaných rybnících. Obě strany se shodují, že za škody může lidská činnost. Zatímco ochránci přírody preferují nechat přírodu, aby si našla cestu, rybáři chtějí větší lidskou intervenci. „Pokud se lidstvo zmýlilo, musí to napravit. Nemůžeme se spoléhat na přírodní mechanismy v době, kdy má příroda svázané ruce,“ uzavírá Vrána.