Matematika vysvětluje, proč se kanibalismus v lidských dějinách objevuje, ale nikdy neudrží

Kanibalismus je jevem, který se v lidské historii opakovaně objevuje, přestože je považován za tabu a nepřijatelnou praktiku.

Kanibalismus je jevem, který se v lidské historii opakovaně objevuje, přestože je považován za tabu a nepřijatelnou praktiku. Vědci z polské Vratislavské univerzity a české Univerzity Karlovy se na tuto otázku podívali z matematického hlediska, aby kvantifikovali rizika a přínosy kanibalismu a zjistili, proč se Homo sapiens k této praxi uchyluje, ale nikdy u ní nezůstane.

Výsledky jejich studie, publikované v časopise PNAS, jasně ukazují, že čím déle je kanibalismus praktikován, tím nebezpečnější a škodlivější se stává, bez ohledu na etické obavy. Teoretický a evoluční biolog Petr Tureček z Univerzity Karlovy zdůrazňuje, že pravidelný kanibalismus je pro lidské populace z dlouhodobého hlediska neudržitelný.

Studie identifikuje velmi omezený scénář, kdy kanibalismus může mít smysl: v situacích extrémního nedostatku potravy, kdy jsou kanibalizovaní jedinci již mrtví (čímž se šetří energie na lov), kdy lze maso uvařit pro bezpečnost, a kdy se nekonzumují lidé, kteří sami byli kanibaly. Mimo tyto specifické podmínky se rizika rychle navyšují.

Hlavním důvodem neudržitelnosti je riziko infekce a přenosu nemocí. Když patogeny cirkulují v rámci stejného druhu, je mnohem pravděpodobnější, že se infekce uchytí a rozšíří. S vytvářením „kanibalských řetězců“ – kdy někdo sní maso jiného kanibala – se nebezpečí šíření patogenů exponenciálně zvyšuje. Komunita, která by se na kanibalismu spoléhala, by se tak rychle vyhubila. Tureček vysvětluje, že epidemiologické náklady na šíření nevyléčitelných nemocí rychle převáží jakékoli kalorické přínosy, což spolehlivě vede k poklesu komunity. Kulturní tabu tak funguje jako účinný štít, který chránil naše předky před touto evoluční pastí.

Jako reálný příklad vědci uvádějí kmen Fore z Papuy-Nové Guineje, který byl silně zasažen smrtelnou mozkovou chorobou kuru. Tato nemoc, způsobená priony (špatně složenými proteiny, které se vařením neodstraní), ustoupila až poté, co komunita opustila rituální pojídání svých mrtvých při pohřbech.

Tento pragmatický pohled na kanibalismus pomáhá vysvětlit jak jeho epizodický výskyt, tak i široké rozšíření tabu. Zjištění ilustrují, jak epidemiologická dynamika může formovat kulturní evoluci a vytvářet stabilní normy, které omezují chování, jež je sice lokálně adaptivní, ale globálně destabilizující. Vědci připouštějí, že existují i další faktory, jako je terorizování sousedních komunit nebo upevňování statusu, které by mohly být předmětem budoucího výzkumu.