Ovčí zuby prozradily, jak středověké město na Hedvábné stezce zajistilo celoroční mléko i v drsném klimatu

Mezinárodní tým vědců pod vedením Michiganské univerzity odhalil fascinující detaily o životě ve středověkém městě Džankent v Kazachstánu. Analýzou izotopů ve sklovině ovčích stoliček zjistili, že obyvatelé tohoto města, které v 9. a 10. století n. l.

Mezinárodní tým vědců pod vedením Michiganské univerzity odhalil fascinující detaily o životě ve středověkém městě Džankent v Kazachstánu. Analýzou izotopů ve sklovině ovčích stoliček zjistili, že obyvatelé tohoto města, které v 9. a 10. století n. l. prosperovalo jako klíčový uzel na severních trasách Hedvábné stezky, používali mimořádně flexibilní strategie chovu zvířat, aby se vypořádali s náročnými podmínkami aridní oblasti.

Výzkum ukázal, že lidé v Džankentu krmili svá stáda sušenou trávou, získávali zvířata z okolních regionů a pečlivě plánovali období rození jehňat, aby zajistili celoroční dostupnost mléka a mléčných výrobků, jako je sýr. Tato adaptabilita byla klíčová pro přežití v semidesertní krajině s extrémními teplotami a nízkými srážkami. Vědci poznamenávají, že tato praxe je podobná moderní konzumaci kazašského sýra qurt po celý rok.

Studie tak vyvrací časté představy o tom, že městské populace se spoléhaly pouze na jednu metodu chovu. Naopak, obyvatelé Džankentu projevili pozoruhodnou odolnost a schopnost přizpůsobit se, což jim umožnilo udržet populaci nasycenou po celý rok. Tento výzkum poskytuje cenný vhled do toho, jak starověké civilizace inovativně řešily environmentální výzvy a jak jejich flexibilita přispěla k jejich dlouhodobé udržitelnosti.