Afrika už jednou ovlivnila globální agendu 2030. Pět klíčových kroků ukazuje, jak to může zopakovat i pro další dekády.

Africké vlády byly dlouho vnímány spíše jako vykonavatelé globálních rozvojových agend než jako jejich tvůrci. Programy strukturálních úprav v 80. a 90. letech zavedly napříč kontinentem zásadní ekonomické reformy s omezeným ohledem na africké priority.

Africké vlády byly dlouho vnímány spíše jako vykonavatelé globálních rozvojových agend než jako jejich tvůrci. Programy strukturálních úprav v 80. a 90. letech zavedly napříč kontinentem zásadní ekonomické reformy s omezeným ohledem na africké priority. Rozvojové cíle tisíciletí se později zaměřily na chudobu, zdraví a vzdělávání, ale nabídly jen malý prostor pro koordinovanou roli Afriky při definování samotné agendy. Společná africká pozice (Common African Position) tento vzorec změnila. Ukázala, že vliv začíná ještě předtím, než lídři dorazí na summit, tedy ve fázi, kdy se definují priority, budují koalice a navrhuje vyjednávací jazyk. Díky dohodnuté pozici získala Afrika větší vliv a její priority, jako je strukturální transformace, důstojná práce, věda a technologie, mír a bezpečnost, environmentální udržitelnost, rozvojové finance a spravedlivější globální partnerství, se odrazily v Cílech udržitelného rozvoje (SDGs).

Společná africká pozice nebyla výsledkem snadné dohody mezi africkými vládami. Předcházely jí dva roky politické organizace a konzultací. Shromáždění Africké unie pověřilo Komisi Africké unie odpovědností za určení kontinentálních priorit ve spolupráci s členskými státy a regionálními ekonomickými společenstvími. Zřídilo rovněž výbor deseti hlav států a vlád, který vedla liberijská prezidentka Ellen Johnson Sirleaf. Tento výbor koordinoval africké lídry a budoval podporu i mimo kontinent. Do konzultací na národní, regionální a kontinentální úrovni přispěli parlamentáři, regionální organizace, skupiny občanské společnosti, ženy a mládež, odborové svazy, akademici a podnikatelé. Africké a OSN instituce poskytly technickou podporu. Po přijetí společné pozice Shromáždění AU vyzvalo členské státy, aby mluvily jedním hlasem, a požádalo výbor o vypracování plánu pro advokacii, vyjednávání a budování aliancí.

Podobné úsilí je možné i dnes a Afrika má stále čas utvářet tento proces. Adissabebská deklarace, přijatá v dubnu 2026 na Africkém regionálním fóru o udržitelném rozvoji, vyzývá k aktivnímu a kolektivnímu zapojení Afriky do utváření rámce po roce 2030. Deklarace propojuje tento proces s africkými prioritami a Agendou 2063 Africké unie, stanovuje počáteční myšlenky pro příští rámec a žádá Mauricius, aby ji představil na summitu v roce 2027 a dalších mezinárodních setkáních. Deklarace je však pouze výchozím bodem, nikoli novou společnou pozicí. Přeměna v oficiální kontinentální vyjednávací pozici bude vyžadovat vedení hlav států, koordinaci ze strany Komise Africké unie a široké konzultace a shodu vlád na prioritách. Příští rámec bude navíc vyjednáván za velmi odlišných podmínek, kdy se zintenzivnila změna klimatu, vzrostly dluhy, zmenšují se rozpočty na pomoc, konkurence mezi globálními mocnostmi mění mezinárodní spolupráci a nové technologie vytvářejí příležitosti, ale zároveň prohlubují nerovnosti.